Rusové a Ukrajinci v „Karlovarsku-Ivanovce“
Karlovy Vary byly poměrně dlouho považovány za ruskou, popř. rusko-vietnamskou enklávu severozápadních Čech. Domy, byty i jiné objekty zde vlastní dodnes množství osob z okruhu současných i bývalých úředníků z Ruska i jiných postsovětských států, ale také osoby vyšetřované nebo hledané z kriminálních důvodů.
Na ruském antikorupčním portálu Municipalnyj skaněr (munscanner.com), založeném v r. 2014 za účasti Borise Němcova, byl 23. ledna t. r. publikován materiál M. Maglova nazvaný Průvodce po Karlových Varech. Autor se pokusil za pomoci registru nemovitostí a Obchodního rejstříku ČR zjistit, jaké je aktuální množství „ruských“ a postsovětských vlastníků karlovarských nemovitostí. Celý průvodce je poněkud znehodnocen skutečností, že do něj byly zařazeny i osoby s majetkem v jiných českých lokalitách, Karlovy Vary však jednoznačně vedou.
Nepotvrdily se pověsti, že lidé z bývalého SSSR jich vlastní až 90 %, jde prý nejvýše o 50 či 60 % – přiznávám přitom, že metodika výpočtu mi není příliš jasná. Vlastníky opravdu nejsou jen Rusové, ale také (především z hlediska státní příslušnosti) též Ukrajinci, Ázerbájdžánci, Kazaši, Kirgizové i představitelé jiných státních celků.
Ponechme stranou 17 majitelů nemovitostí, jmenovitě zmíněných ve spojitosti s Ruskem, a přejděme ke skromnější druhé skupině v pořadí, věnované občanům Ukrajiny. Autoři se dopátrali sedmi takových osob, z toho čtyř bývalých poslanců ukrajinského parlamentu. Ti zde před Majdanem zastupovali dnes už zaniklou Stranu regionů.
Největší rybu mezi Ukrajinci, či lépe řečeno „Rusoukrajinci“, představuje bývalý poslanec Volodymyr Olijnyk (Vladimir Olejnik), narozený v r. 1957. Se svou manželkou, synem a dalšími dvěma osobami vlastní firmu Krokus Company s.r.o. se sídlem v Karlových Varech, které patří ve městě od r. 2007 také byt. Uvedený muž je v Ukrajině stíhán za podíl na přípravě hlasování ukrajinského parlamentu o tzv. diktátorských zákonech, schválených problematickým způsobem 16. ledna 2014, pět týdnů před útěkem prezidenta Janukovyče ze země. Olejnik pro jistotu utekl do Ruska, kde předpovídá pád současné ukrajinské reprezentace a snaží se pro tuto vizi pracovat. Vystupuje dokonce jako kandidát na ukrajinského prezidenta za tzv. Výbor pro záchranu Ukrajiny, který zjevně vykonává roli páté kolony, která se zvnějška snaží Ukrajinu srazit na kolena.
Následují dva bývalí poslanci, kteří už v ukrajinském parlamentu nepůsobí. První je Iryna Berežná (nar. 1980). Mandát vykonávala v letech 2007–2014 a dnes žije zřejmě v rodném Luhansku. Vlastní byt v Karlových Varech a garážové stání. O něco starší Ihor Šarov (nar. 1961) byl poslancem dokonce už v letech 1995–2006, zprvu jako komunista a pak znovu v už uvedeném období 2007–2014 (teprve od r. 2012 za Stranu regionů). Kromě dvou bytů v Praze vlastní byt v Karlových Varech a společnost Sharm Estate s.r.o. se sídlem v Praze.
Jejich kolega z janukovyčovského parlamentu, Jurij Voropajev, narozený v r. 1955 v Makijivce, zůstává v ukrajinském politickém životě aktivní dodnes. V parlamentu zasedal v letech 2007–2014, v současnosti pokračuje jako poslanec tzv. Opozičního bloku a je zástupcem předsedy jeho poslanecké frakce. Zřejmě zastupuje zájmy oligarchy Rinata Achmetova. V Karlových Varech vlastní spolu s manželkou dva byty a dvě garážová stání.
V seznamech je uveden také jeden představitel „pomajdanové“ politické elity lokálnějšího charakteru, poslanec kyjevské městské rady za stranu Samopomič (Svépomoc) Serhij Charčuk (nar. 1962). Také on má od r. 2013 byt v Karlových Varech. Koupil si jej od firmy Charon-corporation s. r. o., kterou spolu s manželkou a synem vlastní. Krom toho je spoluvlastníkem další karlovarské firmy Eurotech-Industrial group s.r.o.
V blízkosti Karlových Varů žije bývalý prokurátor Autonomní republiky Krym, rodák z donbaské Makijivky Vjačeslav Pavlov (nar. 1971). Po ruské okupaci poloostrova složil úřad a v březnu 2015 si koupil podíl v české společnosti, vlastnící hotel Saint Michael v Březové u Karlových Varů. Druhým majitelem této společnosti je Damir Zinnatullin z Donecka, který byl před několika lety hlavním administrátorem fotbalového klubu Šachtar Doneck.
Není snadné výše uvedené údaje zhodnotit. Seznam Rusů zakoupených v Karlových Varech nevykazuje žádného poslance ruského parlamentu – převažují spíše jedinci z regionální úrovně, spojené pochopitelně s Putinovou stranou Jednotné Rusko. V případě majitelů z Ukrajiny stojí za zmínku jasná převaha osob z Donbasu, které v Karlových Varech, ale zčásti i v Praze, realizovaly část svých finančních zdrojů. Nevíme samozřejmě, zda a v jakém rozsahu existuje provázanost těchto akvizic s jinými aktivitami těchto nebo dalších občanů Ukrajiny, které jsou realizovány jinde, mimo Českou republiku. To, co je uvedeno v Průvodci po Karlových Varech, představuje nejspíš jen vrchol ledovce těžko zbadatelného tvaru a velikosti.
V závěru komentáře k Průvodci po Karlových Varech, který byl otištěn na stránkách rozhlasové stanice Svoboda (www.svoboda.org/a/28259364.html) 25. ledna J. Šimovem a M. Krutovem, se ještě uvádí, že rusko-postsovětský „Karlovarsk“ dnes prožívá období úpadku v důsledku zmenšení počtu ruských turistů a odchodu investorů z této země. Počet noclehů strávených Rusy v Karlových Varech a Karlovarském kraji klesl od r. 2014 zhruba na polovinu. K ukrajinskému cestování do stejného města a kraje nemám k dispozici přesné údaje. Výpadek byl v každém případě nahrazen turisty z jiných států. Popsaný trend prý trvá už dva roky a souvisí se zhoršováním hospodářské situace Ruska a pádem kursu ruského rublu. Část ruských (a možná i ukrajinských) majitelů se snaží pod cenou zbavit svého majetku. O nové byty, postavené s ohledem na zájemce z bývalého SSSR, není dnes téměř zájem.
(boz)