Svátek ukrajinské územní jednoty patří nejen Ukrajincům

Mezi ukrajinské státní svátky patří také 22. leden, nazvaný Dnem sobornosti. Toto těžko přeložitelné slovo znamená jednotu všech území Ukrajiny ve společném státě. Svátek je připomínkou událostí z ledna 1919, kdy bylo v Kyjevě ohlášeno spojení do té doby ruské a rakousko-uherské části Ukrajiny.

V tomto dokumentu se příznačně patetickým způsobem ohlašovalo: „Napříště bude ze všech zemí Ukrajiny, po věky rozdělených – v Haliči, Bukovině, Zakarpatské Rusi a Podněperské Ukrajině – jedna velká Ukrajina. Sny, za které žili a umírali nejlepší synové Ukrajiny, se uskutečnily. Ode dneška přetrvá po věky jedna samostatná Ukrajinská lidová republika“.

Skutečnost se ukázala být o mnoho složitější. Od r. 1999 však patří 22. leden ke dnům, které jsou výrazně vzpomínány nejen představiteli úřadů, ale i veřejností. V tento den se konají různé oficiální i spontánní akce. Tradicí se už stalo např. vytvoření živého řetězu mezi levým a pravým břehem Dněpru na Patonově mostu v Kyjevě. Podobné živé řetězy spojily břehy řek nebo jiná místa v mnoha dalších městech Ukrajiny.

Prohlášení k tomuto dni vydávají čelní představitelé ukrajinského státu i samosprávných orgánů, a to jak v ukrajinštině, tak rusky. Nemá cenu zde uvádět a citovat vše, upozorním jen na postoj jedné z mnoha národních a konfesijních menšin obývajících Ukrajinu. Jménem krymských Tatarů mohou dnes mluvit o ukrajinské jednotě jen ti, kteří z poloostrova utekli po ruské okupaci. Patří k nim také mufti Duchovní správy muslimů Krymu Ajder Rustamov, zvolený 19. 11. 2016 představiteli krymskotatarského exilu na ukrajinském území. Jeho prohlášení zní v překladu z ruštiny následovně:

„Ve jménu nejmilostivějšího a milostivého Alláha!

Prohlášení ke Dni územní jednoty Ukrajiny

Téměř před sto lety se Ukrajina poprvé sjednotila jako nezávislý stát. Dne 22. ledna byl v Kyjevě ohlášen Akt o sjednocení Ukrajinské lidové republiky a Západoukrajinské lidové republiky. Tehdy přetrval jednotný ukrajinský stát bohužel jen krátce. Tento den však zůstal důležitý pro nás všechny, protože snaha o to, stát se jednotným celkem v jednotném nezávislém státě, rostla po staletí v mnoha generacích Ukrajinců. Vývoj nakonec vedl k tomu, že naše země získala svou nezávislost.

Stalo se to bez ohledu na těžký, mnoho set let trvající boj s různými nepřáteli, kteří trhali Ukrajinu na kusy. Tento boj pokračuje i dnes, a to s Ruskem. Se zemí, která pohrdá mezinárodními smlouvami a pokouší se řídit jiné země, se zemí, která vyvyšuje své ʻvůdce’ a ponižuje svůj vlastní lid. My ale věříme, že přijde nový den opětného sjednocení, kdy Krym i Donbas budou osvobozeny od okupantů a my se znovu staneme jednotnou zemí, kde spolu žijí v míru lidé různých národností a vyznání. Ať žije jednotná, silná a nezávislá Ukrajina!“

Právě to by měli přát Ukrajině také Češi a Češky, kteří o ní něco vědí a chápou význam jejího současného zápasu.

(boz)