Nadija Savčenko před cestou do Prahy

Mezi 11. a 13. lednem se stane hostem České republiky a Prahy ukrajinská politička a předtím vojačka Nadija Savčenko, jejímž memoárům tu byla před časem věnována pozornost. S jakými cíli přijíždí do Prahy, nevíme. To, jak bude přijata (či odmítnuta), naznačí zase jednou, jaký je aktuální vztah české veřejnosti k Ukrajině.

Od propuštění nejznámější osoby vězněné v Rusku a od jejího návratu na Ukrajinu uplynulo pouhých sedm měsíců. Vnímání Savčenkové ukrajinskou veřejností se však proměnilo. Z všeobecně obdivované až uctívané „Putinovy vězeňkyně“ se vyvinula v poměrně kontroverzní osobnost ukrajinského života. Její výroky v parlamentu i jinde, výjezdy a vyjednávání vyvolávají naprosto rozporné reakce. Částí veřejnosti je nadále ctěna (tady jí přichází na pomoc i symbolicky znějící křestní jméno), horkokrevní odpůrci však v ní naopak vidí jakéhosi agenta ruských zájmů.

Hladinu veřejného mínění rozvířila Nadija naposledy svým samostatným vyjednáváním s nejvyššími činiteli obou separatistických útvarů v Donbasu. Za tento krok byla neprodleně vyloučena z poslanecké frakce Baťkivščyna v ukrajinském parlamentu a zůstala nezařazenou poslankyní. Zjevně se pokouší založit úplně novou politickou sílu, která by se postavila v nejbližších volbách těm dosavadním.

Den před svým příjezdem do Prahy publikovala Savčenková, jak to už dříve ohlásila, seznamy osob zajatých a zmizelých v době konfliktu v Donbasu. V komentáři k soupisům vysvětlila na svém facebooku důvody tohoto kroku i takový postup výměny zajatců, který by byl podle jejího názoru ideální. Soupisy vytvářené po 9 měsíců, prakticky okamžitě po návratu Savčenkové na Ukrajinu, obsahují jména a příjmení příslušných osob a datum jejich narození, nikoli však místo narození nebo zajetí.

Savčenková si ve vztahu k věcnému zarámování soupisů nebere servítky: mluví o Ruskem okupovaném území Donecké a Luhanské oblasti Ukrajiny. Zde je hledáno 129 zadržovaných a 494 zmizelých ukrajinských občanů. Představitelé okupovaného území v obou oblastech se naopak dožadují celkem 901 osoby údajně vězněných v Ukrajině. Jak to v podobných konfliktech bývá, žádná ze stran se nemůže všech hledaných osob dopočítat.

O něco přehlednější je snad situace s politickými vězni, které každá z obou bojujících stran definuje a pojmenovává jinak. Savčenková mluví o 44 ukrajinských politických vězních, zadržovaných na základě lživého obvinění ve vězeních v Rusku nebo v Krymu, okupovaném Ruskem. Zároveň ví o 102 osobách vězněných v Ukrajině za zločiny proti územní celistvosti Ukrajiny a Ukrajincům. Příslušná tabulka dokládá, že právě polovina těchto osob jsou ruští vojáci a občané, jen zbytek tvoří osoby z okupovaných území Ukrajiny.

To jsou čísla, komentář Savčenkové však zajímavě dokládá i její poměr k dosavadním ukrajinsko-separatistickým jednáním v Minsku. Nadija obviňuje ukrajinské vyjednavače z málo efektivní práce a žádá o jejich výměnu. Její kritika však dopadá i na Bezpečnostní službu Ukrajiny (SBU), která měla a mohla podle jejího názoru udělat více. Savčenková naznačuje možnost existence jakýchsi kuloárních dohod. Ironicky mluví o geniální myšlence a velkomyslnosti prezidenta Porošenka, když komentuje nedávné jednostranné propuštění 15 separatistů ukrajinskou stranou. Vztah Savčenkové k současné mocenské elitě Ukrajiny je zřejmě nejlépe vyjádřen slovy: „Protože znám osoby, které jsou u nás u moci, už devět měsíců zblízka, věřím málo v jejich altruismus a upřímnost“.

Nepřekvapí, že reakce uživatelů facebooku na zveřejněné soupisy i připojený komentář Savčenkové byla opět nejednoznačná. Někteří Ukrajinci se obávají, že přístup, který zvolila, není adekvátní a že může ohrozit osoby, které jsou v soupisech zaneseny. České novináře budou v době pražské návštěvy Savčenkové zajímat nejspíše jiné věci, ani tento problém, který před svou pražskou cestou znovu otevřela, by se však neměl zapomenout.

(boz)

Rubriky