Kousek Zaporožské siče na řecké půdě

Sergej Šumilo: „Duchovnoje Zaporožje“ na Afoně (Maloizvěstnyj kazačij skit „Čornyj vyr“ na Svjatoj gore)

Formy a proměny vazeb Ukrajiny na pravoslavný svět jsou stále ještě nedostatečně prozkoumány. Založení ukrajinské odbočky Mezinárodního institutu athoského dědictví vydávajícího almanach Afonskoje nasledije, přispělo i k počátku výzkumu památek na někdejší ukrajinskou církevní přítomnost v této části Řecka. Jeho výsledkem je pěkně vydaná a bohatě ilustrovaná kniha Serhije Šumyla.

Kniha věnovaná tisíciletí přítomnosti mnichů z Kyjevské Rusi v athoském areálu je sice napsána rusky, ale se zjevným zájmem o zkoumání svébytné podoby ukrajinské pravoslavné tradice. Už tento fakt je zajímavým svědectvím o tom, jaké procesy se odehrávají v té části Ukrajinské pravoslavné církve, která zůstává podřízena moskevskému patriarchovi a nechce, nebo se tváří, že nechce, plnou samostatnost.

Poměrně stručný Šumylův (tak v ukrajinské transkripci) text si zprvu krátce všímá vztahu Kyjevské Rusi k řeckému duchovnímu poloostrovu (jejich začátek klade asi k r. 1013), rychle však přechází do století osmnáctého, kdy vznikl areál kláštera Čornyj vyr (původ jeho jména je nejasný) navazující i na tradice kyjevského pravoslaví. Doklady o životě kláštera a jeho stycích se Zaporožskou Sičí se týká období let 1747–1768, kdy se existence onoho vojensko-politického útvaru blížila ke konci. Cestování mezi ukrajinským územím a Athosem zůstávalo v té době poměrně pravidelné, pokud zrovna nezuřila některá z rusko-tureckých válek. Zajímavá je epizoda popisující pokus o vytvoření samostatného kozáckého biskupství v prostředí Zaporožské Siče Anatolijem Melesem v r. 1759. Zmíněný pravoslavný kněz si za tyto aktivity vysloužil od carské administrace devítiletý pobyt na Sibiři – nakonec mu bylo právo užívat biskupský titul přece jen přiznáno, ale to už byl Zaporožské Siči konec.

Klášter ukončil svou činnost kolem r. 1830, ale i poté působil v prostoru Athosu velký počet Ukrajinců, kteří se občas dostávali do sporů se svými „duchovními kolegy“ z Ruska. Původní areál však nebyl používán a postupně propadal pustnutí. Teprve nedávno se už zmíněný Mezinárodní ústav athoského dědictví pustil do výzkumu chrámu i jeho příslušenství. Proto kniha obsahuje i popis současného stavu nepoužívaného chrámu. Vyvstává tak otázka, jak naložit s touto územně vzdálenou částí kulturního dědictví Ukrajiny.

Také tato kniha, která je opatřena poznámkovým aparátem i množstvím černobílých i barevných ilustrací, svědčí o výzkumu a pěstování tradice ukrajinského pravoslaví v jeho části, která zůstává podřízena moskevskému patriarchátu.

Šumilo, S. (2015): „Duchovnoje Zaporožje“ na Afoně (Maloizvěstnyj kazačij skit „Čornyj vyr“ na Svjatoj gore), Kijev, Izdatělskij otděl UPC. Ss. 113 (3).

(boz)