Patálie Kerčského mostu a jim předcházející Narozeniny

Otiskujeme zde opět kratší, ale obsažný příspěvek prof. Jiřího Peška z Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy. Tento autor soustavně a pečlivě sleduje už od r. 2014 dění na ukrajinsko-ruské frontě a znalecky se také věnuje jeho ohlasům v německém prostředí. Několik příspěvků tohoto typu jsme už otiskli. Nyní přichází ke slovu nejnovější dění kolem tzv. Kerčského či Krymského mostu a okolností jeho nedávného poškození. (red.)

Krymský mostNejatraktivnějším tématem současnosti je samozřejmě drobná ohňostrojná havárie na Kerčském mostě. Experti se dohadují, kdo za ni může. Jedni dávají vinu ruskému státnímu provozovateli, který cíleně způsobil malou detonaci, aby – podobně jako v případě odpálených trub plynovodu Nord-Stream 1 a 2 – testoval reakce Západu a mohl přenesením viny na Ukrajinu omluvit své frontové debakly, případně posílit tu nebo onu frakci, bojující v Kremlu o moc. Druzí onen zdařilý pyrotechnický experiment přičítají ukrajinské tajné službě a soudí, že ten devatenáctikilometrový, jako oko v čísi hlavě střežený silničně-železniční dvojmost je tak prestižní Putlerův projekt, že on by na něm žádné mocenské hrátky a experimenty „svým“ nedovolil.

Čert ví… Sekvence z bezpečnostní kamery ukazující, jak bezpečáci kontrolují náklad kamionu, který pak tak pěkně explodoval, otevírá řadu otázek. Byli k této službě povoláni výhradně slabozrací, které fakt už nešlo poslat na frontu? Nebo byl ten náklaďák přetížený (podle vojenských expertů na ničení mostů) trhavinou a nejspíše i dalšími posilujícími látkami a patřící jakési jihoruské firmě, deklarován jako dodávka armádního špeku a veganští kontroloři se těch beden raději ani nedotkli?

„Odvetný“ ohromný raketový nálet na ukrajinská města uskutečnilo až 85 řízených i neřízených raket, z nichž se přes polovinu podařilo včas sestřelit. Ostatní zničily část elektroinfrastruktury ukrajinských měst a masakrovaly obytné domy a veřejná prostranství včetně dětských hřišť. Útok vedený z bombardérů, letících v bezpečné hloubce ruského území, a z bojových lodí, které se také nacházely v bezpečné dálce od ukrajinského pobřeží, nemohl být podle odborníků připraven narychlo.

Nálet byl zřejmě zkoncipován dávno před onou mostní epizodou, která sice byla podle ruských státních médií takřka ihned a skoro dokonale zahlazena, ale podle ruských nestátních zdrojů dodnes z velké části (snad až přes tři čtvrtiny kapacity) blokuje silniční i železniční provoz na mostě. Takže špek, munice a palivo do tanků teď ruským jednotkám u Chersonu drobet chybí. Ale nahrazují to nebývalou udatností, která se z Moskvy k jednotkám transportuje podstatně snáze.

To, co je možná zajímavější než nějaký lapsus na mostní vozovce, je chlad, s nímž ruská média i společnost o den dříve přijala sedmdesátiny „dědy“, tedy všemocného cara Vovky Putlera. První stránky novin tu událost, která dříve patřívala k velmi oblíbeným položkám kalendáře, přešly v podstatě v úplnosti mlčením. Nekonaly se oslavy, a dokonce nedošlo ani k dříve obvyklým internetově obrazovým nabídkám polonahých komsomolek na sex s lehce zakrnělým, leč muskulózním kremelským polobohem skoroválky.

Nyní se objevily dokonce pohyblivými obrazy vybavené reportáže ukazující, že při vyhlašování anexe východní Ukrajiny pohlaváři v Kremlu zírali na strop nebo do země, neradovali se dle předpisů, ba i zívali. A masy státních úředníků, svezené ten den autobusy na oslavný koncert na Rudé náměstí, sice nesly přidělené práporky, ale neradovaly se, nezpívaly (zpěv televize doplnila), jen tupě stály a čekaly na opětovný rozvoz. Před ním pak soudružky a soudruzi ty fangle nezodpovědně naházeli na hromady… Disciplínu bude třeba upevnit!

To ovšem platí i o zemích podstatně kulturnějších, než je euroasijská regionální mocnost. Ostatně asijská část exsovětských smluvních sousedů a možná i vnitřních autonomních oblastí kremelské říše se začala až nepěkně okázale otáčet směrem k Pekingu a Ankaře. Zatím se to Vovkovi nepodařilo zatrhnout…

(jip)

Rubriky