SVĚT SE ZBLÁZNIL, DRŽME SE!

Otiskujeme zde úvahu naší čtenářky a spolupracovnice, která přesídlila díky původu části svých předků z Ukrajiny do Čech, jmenovitě na Mělník, už před několika lety. Jak je ale patrné, vnímá současné válečné události ve své druhé vlasti velmi intenzivně a emotivně. Text byl v nejnutnějším rozsahu jazykově upraven (red.).   

Na jaře roku 2021 byla v České republice natočena podle mého názoru geniální černobílá reklama jednoho pivovaru a ta jediná věta z reklamy (SVĚT SE ZBLÁZNIL, DRŽME SE) bude dlouho aktuální. Ráno dne 24. února tohoto roku svět kolem zešílel, jinak se to nedá definovat.

Charkiv
Charkiv - sídliště Nova Saltivka

V ranních hodinách jsem se probudila na Mělníku po zprávách od mých bratranců z Charkova a od kamarádů z Hostomelu a Kyjeva. A celá zeměkoule začala s napětím sledovat v přímém přenosu hrůzu v centru Evropy, na Ukrajině. Říkejte tomu válka anebo ozbrojený konflikt: začal se psát v roce 2014 a podle názoru odborníků bude dlouho pokračovat a jeho mírové řešení je bohužel v nedohlednu. Následkem toho jsme všichni přímo anebo nepřímo zapojeni do informační války – dennodenně sledujeme sociální sítě, noviny atd.

Můj bratranec s manželkou jsou od 24. 2. 2022 dodnes stále v Charkově, ve svém rodinném domě. Doufám, že už prožili ty nejhorší dny ve svém životě. Bez elektřiny, bez plynu, bez vody, ve sklepě, kdy bylo okolí domu ve dne v noci ostřelováno, padaly bomby a na zahradě měli ukrajinské Grady, které byly naštěstí rychle přemístěny dál od jejich domova. V opačném případě už by neměli kde bydlet a všechno by bylo srovnáno se zemí…

Dne 24. srpna, v den Nezávislosti Ukrajiny, jsem se ho vyptávala, co mu dávalo sílu. Svěřil se mi s tím, že to byla památka zesnulé matky. Její rodina byla původem z Česka, ona sama se narodila v roce 1943, za druhé světové války, v Šepetivce, a tak se trochu pamatovala na tu hrůzu, kterou zažila jako dítě. Školu života prošla v poválečných letech na Ukrajině, musela se postarat o mladší sestru, narozenou v roce 1946 – moji matku. Také o tom často vyprávěla svému staršímu synovi, mému bratranci. Vzpomínal i na to, jak trpěli hladem po válce a v jakých podmínkách přežívali. Na to všechno vzpomínal můj bratranec v nejtěžší dny svého života v Charkově a říkal si: „Když to přežila kdysi maminka, tak to zvládnu také já…“

Nyní si česká veřejnost každý den v novinách a televizi „procvičuje“ zeměpis Ukrajiny. Cestovaní do krásné země, kde jsem se narodila, je z bezpečnostních důvodů pozastaveno a nedoporučuje se. Cestují jen vrcholoví politici z celého světa, a to do takových měst a městeček, o jejichž existenci před rokem nikdo nic netušil: HOSTOMEL, BUČA , IRPIŇ, MAKARIV.

MARIUPOL, LUHANSK, DONECK, CHERSON jsou pod okupací a vycestovat tam ani není možné.

CHARKIV, ZAPORIŽŽJA, NIKOPOL, ENERHODAR: každý den tam dopadají rakety a umírají lidé. Obětmi jsou děti, důchodci, ženy i muži, jejich počet jde do tisíců. Přesně ho nezná nikdo. Informace jsou tajné, aby nás nestrašily.

Lidi, kterým se podařilo uprchnout, vítá na Hlavním nádraží v Praze socha Sira Nicholase Wintona, který v roce 1939 zachránil 669 převážně židovských děti z okupovaného území Československa před transportem do koncentračních táborů. Zajistil jim odjezd vlakem do Spojeného království. Tisíce životů ukrajinských dětí i matek, které požádaly v České republice o dočasnou ochranu, se podařilo zachránit v České republice. Mnozí čeští občané už také zaslouží pomník za svého života za to, kolik toho udělali pro uprchlíky z Ukrajiny a kolik životů dětí a matek zachránili.

Ale my všechno těžké a zlé překonáme, pokud se budeme držet spolu a nezůstaneme sami!

(svid)

Rubriky