Ukrajinská kronika 2022/5 (1.–16. března: druhá válečná)

Je velmi těžké přizpůsobit tuto už celkem zavedenou rubriku válečným poměrům, které vzešly z ruské agrese proti Ukrajině. V minulé kronice bylo v krátkosti zachyceno jen prvních pět dní ruské agrese, v případě první poloviny března se jednalo už o trojnásobně dlouhou dobu, během které se původní ruský vojenský postup výrazně zpomalil.

Zpráv o dění je k dispozici celkem dost, nevypovídají však zcela přesně o situaci ve všech více či méně napadených částech Ukrajiny. Navíc je třeba vzít v potaz, že důležité události se neodehrávají výhradně na bojišti. Zajímat by nás měla také situace v bližším nebo vzdálenějším frontovém zázemí i v dočasně okupovaných částech Ukrajiny.

Ruský útok proti Ukrajině byl veden především z východního, částečně však také ze severovýchodního a jižního směru. Ukrajina však nemůže považovat ani svou severní hranici, oddělující ji od Bělarusi, za zcela spolehlivou linii v důsledku Lukašenkova lokajského postavení vůči Putinovi. Frontální pozemní útok na Ukrajinu však z běloruské strany podniknut nebyl a asi ani nebude.

Rusku zatím stačí to, že Bělarus mu poskytuje spolehlivé služby jako prostor umístění části ruského letectva, které z této země vzlétá ke svým ničivým, nezřídka vražedným misím. Poměrně klidná zůstala situace v západní části ukrajinského Černomoří a na hranici s Ruskem okupovaným Podněstřím, odkud by však bylo sotva možno vést proti Ukrajině nějaký produktivní útok.

Rusko vedlo za dílčí pomoci svých loutkových režimů v Donecku a Luhansku útok proti všem východoukrajinským pohraničním regionům a jejich metropolím – tedy proti Černihovské, Sumské i Charkovské oblasti a také proti částem Donecké a Luhanské oblasti, které zůstaly po r. 2014 pod ukrajinskou kontrolou. Rusové se pokusili obklíčit oblastní města Černihiv, Sumy a Charkov. Nedokázalo je sice obsadit, ale o to víc byly všechny zmíněné lokální metropole drasticky postiženy ruskou střelbou. Totéž lze říci také o Kramatorsku a Severodonecku, které fungovaly jako náhradní ukrajinská správní centra Donecké a Luhanské oblasti. Stejně však bylo postiženo množství podstatně menších měst a lokalit ve zmíněných regionech. Míra devastace způsobená ostřelováním zde často dosáhla ještě větší míry.

Za největší úspěch ruských agresorů lze považovat obsazení oblastního města Cherson, na které směřoval postup ruských vojsk od jihu, z okupovaného Krymu. Černomořská oblast se ukázala být nejslabším článkem ukrajinské obrany, ruská vojska se však z Chersonské oblasti, kterou obsadila z větší části, nedokázala výrazněji posunout do Mykolajevské ani Zaporožské oblasti. Pokus o obsazení Mykolajeva skončil neúspěchem a v souvislosti s tím se zdá, že ztroskotal původní záměr o obsazení nejdůležitějšího černomořského centra Ukrajiny, Odesy.

Hlavním a nejhůře postiženým místem bojů se tak stal na jihu Ukrajiny výrazně ruskojazyčný přístav Mariupol, dobývaný zatím neúspěšně po celé sledované období. Právě toto město utrpělo nejvíc bezohledným ruským ostřelováním a ruskou neochotou propustit humanitní pomoc pro obyvatele, resp. vyvést samotné civilisty z obklíčení.

Vrátíme-li se do severní části země, je třeba podtrhnout, že se Rusům nepodařilo proniknout do Charkova, jehož obsazení by bylo poměrně prestižní záležitostí – vždyť toto město je často označováno přídomkem „druhé hlavní“. Daleko vítanější a potřebnější by ovšem bylo ovládnutí hlavního města Kyjeva. Vzhledem k problémům s jeho obklíčením, které se dodnes nepodařilo uzavřít, však odpadla možnost pokusit se o bleskovou výměnu vládní garnitury.

Snad právě s takovýmto scénářem Putin původně počítal, i když okruh lidí, kteří by byli schopni a ochotni stát se ukrajinskými quislingy, zůstává nepříliš jasný. Na ukrajinském politickém horizontu se ostatně ani v náznaku neobjevuje dostatečně reprezentativní osobnost či skupina, která by mohla být za tímto účelem použita. Nejzkompromitovanější politici typu Ilju Kivy odešli sami do Ruska a možná tam skončil i hlavní Putinův spojenec, velmi nepopulární Viktor Medvedčuk.

Medvedčukem vedená Opoziční platforma Za život byla ovšem i tak vytlačena z aktivního politického života a její zástupci se nesnaží o příliš výrazné aktivity. Důležité je, že parlament nepřestal ani v nejmenším aktivně pracovat, ať jde o plenární zasedání, na kterých jsou přijímány zákony nezbytné ve válečném čase, tak o činnost výborů a podvýborů. Ti poslanci, kteří se uchýlili do zahraničí, byli vyzváni parlamentním statutárním výborem, aby své platy odevzdali Fondu pomoci ukrajinským ozbrojeným silám.

Neméně aktivní je také ukrajinská vláda a prezident. Volodymyr Zelenskyj si získal už od prvních dnů války výrazné renomé nejen doma, ale i v zahraničí. Zasloužily se o to jeho výrazně formulované projevy určené pro různá zastupitelská fóra (evropský parlament, americký kongres, Bundestag), ale v některých případech směřované i k širší veřejnosti včetně české. Ostatní ukrajinští politici, snad s výjimkou kyjevského primátora Klyčka, zůstávají výrazně ve stínu Zelenského, což platí také o exprezidentu a současném parlamentním poslanci Porošenkovi. Soudní postup proti němu a spory mezi politickými stranami a jejich parlamentními reprezentanty utichly.

Loajalita většiny představitelů samosprávných orgánů vůči ukrajinskému státu byla zatím příkladná, což je třeba ocenit zejména v případě starostů či jiných vedoucích činitelů z okupovaných měst jižní Ukrajiny. Vztahy mezi těmito činiteli a představiteli okupační armády jsou v mnoha případech napjaté a v některých případech už byly řešeny únosem nepohodlných samosprávných představitelů. Nejznámější byl zatím případ melitopolského starosty, kterého se podařilo vyměnit za skupinu zajatých ruských vojáků. Někteří další ukrajinští starostové či městští tajemníci jsou zatím nezvěstní.

Pokusy o vyjednávání delegací nebo představitelů obou bojujících stran, uskutečněné zprvu v Bělarusi a v případě obou ministrů zahraničí na tureckém území, zatím nepřinesly zásadní průlom do těžko řešitelné situace. Totéž lze říci o snahách některých světových politiků, jejichž naléhání na prezidenta Putina samozřejmě nemělo ani ty nejmenší výsledky.

(boz)