Ukrajinská kronika 2022/3 (1.–14. února)

Poslední dva týdny byly naplněny, podobně jako předešlé, diplomatickými jednáními a zároveň posilováním vojenských jednotek u rusko-ukrajinské hranice a dodávkami zbraní pro ukrajinskou armádu. Od situace v předchozích třech měsících se vlastně nic podstatného nezměnilo. Rusko záměrně udržuje všechny ostatní v nejistotě co do svých záměrů a z druhé strany zaznívají nová a nová varování ve stylu „nezačínejte si“…

Počet zahraničních návštěv v Kyjevě byl značně výrazný a v některých případech pokračovali vysoce postavení hosté dál do Moskvy, cestovní itinerář však mohl být pojat i v obráceném pořadí. Z představitelů velmocenských států se v ukrajinské metropoli objevil hned v první den února britský premiér Johnson, kterého o týden později následoval francouzský prezident Macron. Z menších hráčů světového dění vyjádřili sympatii k Ukrajině návštěvou v Kyjevě a u frontové linie český, slovenský a rakouský ministr zahraničí, už předtím zde však pobyl i šéf nizozemské vlády.

Řešení rusko-ukrajinské krize se však tímto způsobem ani jinými formami diplomacie kupředu nepohnulo, což potvrdilo i neúspěšné jednání zahraničně-politických poradců v normandském formátu (10. 2.). Marně nabízel své zprostředkování a uskutečnění schůzky ukrajinského a ruského prezidenta na turecké půdě tamní prezident Erdogan. Žádné podstatné výsledky nepřinesl ani telefonický rozhovor amerického a ruského prezidenta ze dne 12. února. O den později oslovil Biden v rámci této telefonní diplomacie prezidenta Zelenského.

Za situace, kdy stojí Rusko a Ukrajina nesmiřitelně proti sobě, pokračuje přísun ruských vojsk k ukrajinskému území a jednání třetích zemí k ničemu nevedlo, přijímá Ukrajina další finanční a vojenskou pomoc od zemí, které se s ní více nebo méně solidarizují. Stranou zůstává i nadále Německo, které hraje v celém konfliktu podivnou roli. Za zmínku stojí ještě zřízení velkoryse pojatého mezinárodního fondu na pomoc Ukrajině ohlášené velvyslanci pěti západních zemí 2. února.

Počet států, které aktivně podporují ruskou pozici v konfliktu, zůstává nevelký, to ale není pro ruskou politiku nijak podstatné. Putin si v každém případě zajistil potřebnou míru podpory Číny díky svému výjezdu do Pekingu u příležitosti zahájení zimních olympijských her. Druhým, podstatně menším, dnes už Rusku plně podřízeným „spojencem“ je Bělarus. Výhružky tamního prezidenta či spíše Putinova gubernátora Lukašenka nabraly na intenzitě. Společné rusko-běloruské vojenské cvičení, zahájené 10. února, jasně naznačilo míru ohrožení ukrajinského území ze severního směru. Zastrašená běloruská společnost je odsouzena k mlčení.

Novým prvkem situace se stalo po 10. únoru stažení podstatné části personálu z diplomatických misí USA a sedmi dalších západních zemí. Zároveň se ozvaly výzvy, aby Ukrajinu opustili občané těchto zemí. Opatření souvisela s předpovědí ohlášenou americkými činiteli, že k ruskému útoku na Ukrajinu dojde 16. února. Zároveň rostou obavy z přípravy rafinované ruské provokace, která by odůvodnila vojenský zásah proti Ukrajině.

S povděkem lze kvitovat to, že se k tomuto řízenému úprku z Kyjeva nepřipojila mise Evropské unie a některých jejích členských států. Objevily se však zároveň náznaky možného omezování mezinárodních letů, směřujících na Ukrajinu, což souvisí s problémy doprovázejícími v současnosti jejich pojišťování. K citelnému omezení letecké dopravy však zatím nedošlo.

Ukrajinská domácí problematika stojí samozřejmě ve stínu popsaných událostí. Hned v první únorový den podepsal prezident dekret o dalším posílení obranyschopnosti země. Do tří let má být počet příslušníků armády zvýšen o 100 000 osob, počítá se také se zvýšením příjmů vojáků. Armáda se má zároveň připravit k přechodu na smluvní systém služby, s čímž by souviselo zrušení vojenské povinnosti. Ukrajina chce také posilovat obranný průmysl – plánuje např. zřízení vlastního závodu na výrobu obávaných tureckých dronů Bayraktar.

Na území Ukrajiny se konala řada akcí, které mají symbolizovat jednotu a odhodlání jejích obyvatel – zaujal např. velký vlastenecký pochod v Charkově ze dne 5. února. Pokračuje výcvik příslušníků územní obrany a příprava scénářů pro ochranu civilních obyvatel. Zároveň se v ovzduší zvyšujícího napětí objevila zpráva, že přední ukrajinští oligarchové, ale také někteří parlamentní poslanci, odcestovali z Ukrajiny do zahraničí. Prezident Zelenskyj je 14. 2. důrazně vyzval k návratu zpět.

Nepřekvapí, že v současnosti ustoupil do pozadí případ stíhání exprezidenta Porošenka, resp. snaha vyřídit si s ním právní cestou účty, může však jít pouze o dočasný ústupek. Přidejme ještě, že současnou ukrajinskou realitu dokreslují dvě události. Dne 11. 2. byly ohlášeny sankce proti proruskému televiznímu kanálu „Naš“ a o den později vzbudila rozpaky či přímo odpor volba ukrajinské zástupkyně v nadcházející písňové soutěži Eurovize. Bylo poukázáno na to, že vítězka ukrajinské národní soutěže Alina Paš navštívila před časem pochybným způsobem a v rozporu s platnými předpisy okupovaný Krym.

Také covidová tematika se stala jakoby druhořadou. Nejvyšší denní počet nově onemocnělých byl v popsaném období vykázán 3. února a činil 43 770 osob, začaly však stoupat počty denně uzdravených až nad 20 000, což snad svědčí o počátku ústupu této zatím poslední covidové vlny. Počet Ukrajinců očkovaných dvěma dávkami přesáhl hranici 15 milionů. Vláda se snaží sociálními opatřeními vylepšit situaci už očkovaných občanů a rozšířila tato opatření na skupinu Ukrajinců ve věku čtrnácti až osmnácti let.

(boz)