Ukrajinská kronika 2021/25 (16.–30. listopadu)

Protože je Ukrajina stále konfrontována s nejrůznějšími a často tíživými skutečnostmi ze svých moderních dějin, nemůžeme se ani letos vyhnout zmínce o vzpomínání na oběti stalinského Holodomoru v r. 1933. Žít jen z minulosti se však nedá, a proto obracíme pozornost i na současné události. Dne 20. listopadu vstoupil šestý ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj do druhé poloviny svého funkčního období.

Prezident může nyní počítat ještě (nebo už jen) se dvěma a půl roky, během kterých se musí snažit o naplnění programu, ohlášeného na jaře r. 2019. V souvislosti s těmito skutečnostmi se konala za účasti části zainteresovaných novinářů dne 26. 11. velká tisková konference V. Zelenského. Je samozřejmé, že prezident na tomto fóru znovu a důrazně hájil výsledky svého dosavadního úsilí. Při jeho hodnocení zůstává ovšem ukrajinská společnost rozdělena neméně než na jaře r. 2019, a to zhruba po téže linii jako tehdy.

tiskovka Zelenského
Záběr z tiskové konference V. Zelenského

Při nejnovější tiskové konferenci zaujaly výrazně dva momenty. Prvním z nich je skutečnost, že ani tentokrát se Zelenskyj nevyjádřil, zda chystá svou opakovanou kandidaturu v prezidentských volbách roku 2024. Druhým a překvapivějším momentem bylo sdělení, že určitý okruh osob se chystá uskutečnit na Ukrajině ve dnech 1. nebo 2. prosince převrat – celkem pochopitelně z popudu a za asistence putinovského Ruska.

Celá záležitost byla ovšem prezentována v dosti zamlžené podobě. Zaznělo zde sice jméno údajného spolupodílníka na takovéto akci, kterým by měl být ukrajinský oligarcha Rinat Achmetov, ten se však proti nařčení pochopitelně ohradil. Jako by se právě Achmetov stal v očích současné moci hlavní negativní postavou vyčnívající ze světa ukrajinských oligarchů. Jeho jméno jistě nepadlo při tiskové konferenci náhodou – projevilo se tím zhoršení vztahu prezidenta a jeho týmu s tímto mužem, který sice stojí v rámci ukrajinského dění dlouhodobě v pozadí, uchovává si však na něj nesporný vliv, mimo jiné prostřednictvím té části médií, kterou ovládá.

Není snadné odhalit, co stojí v pozadí této nejnovější, dosti svérázné politické hry. Může zde působit zájem Ruska, které se snaží trvale rozkolísat vnitřní situaci v Ukrajině, zrovna tak se ale může jednat o pokus prezidenta Zelenského o posílení vlastní pozice, která utrpěla nejasnostmi kolem tzv. Vagnergate – úspěšně nezavršené letní zpravodajské „hry“, orientované proti působení ruských žoldnéřů na ukrajinském území i jinde. V souvislosti s tímto nepodařeným pokusem je kritizován také šéf prezidentského úřadu Jermak.

Pro část radikálněji naladěné proukrajinské opozice se právě Zelenskyj a Jermak stali hlavními kritizovanými osobami – demonstrace obracející se proti nim však zatím nemají masovou podporu. Mezitím už byla v ukrajinském parlamentu zaregistrována poslanecká skupina Rozumná politika, soustřeďující se kolem Dmytra Razumkova. Ten už opustil vládnoucí stranu Služebnice lidu a snaží se vytvořit vlastní politickou platformu obracející se proti současnému prezidentovi. Základní poměr sil v parlamentu se však v současnosti výrazněji nemění.

Prakticky nepřetržitě sledovala světová média zvětšující se napětí kolem rusko-ukrajinské hranice, kde Rusko soustřeďuje velké množství vojenských jednotek (snad až 100 000 mužů). Opakuje se tak situace, charakteristická pro letošní jaro. Ukrajinská kontrarozvědka potvrdila možnost uskutečnění ruského útoku na Ukrajinu na přelomu ledna a února příštího roku a potvrdila tak starší úvahy západních zdrojů. Vše nasvědčuje postupnému stupňování prakticky nepřetržité psychologické války, která je vedena nejen z ruské strany proti Ukrajině, ale v jistém rozsahu i v protisměru.

Vzpomínka na Holodomor
Vzpomínka na oběti hladomoru

Situace je komplikována postupným vznikem nebezpečné a pro Ukrajinu nepříjemné severní fronty ukrajinsko-ruského konfliktu, která vznikla v důsledku naprostého podřízení se Lukašenka Putinovi. Běloruský diktátor potvrdil své prohlubující se vazalství i prohlášením Krymu za území, které je nejen de facto, ale také de iure ruské. Sdělil rovněž, že okupovaný Krym vbrzku navštíví spolu s Putinem.

Uskutečnění tohoto záměru nesporně vyvolá další zhoršení ukrajinsko-běloruských vztahů, které začalo už loni v létě zfalšováním výsledků prezidentských voleb v Bělarusi a ukrajinskou negativní reakcí na prodloužení Lukašenkovy samovlády. Ukrajina musí nyní věnovat zajištění své hranice s Bělarusí větší pozornost než kdykoli dříve nejen z vojensko-strategických důvodů. Roli tu hrají také obavy z možnosti přesměrování proudu migrantů, kteří nyní pobývají u bělorusko-polské hranice a chtěli by se dostat za podpory lukašenkových bezpečnostních složek do prostoru Evropské unie.

Slovní reakce západních států na trvající ohrožení Ukrajiny si udržuje setrvalou podobu jak z hlediska postoje NATO, tak Evropské unie. Tento trend podle všeho nezmění ani počátek práce připravovaného koaličního kabinetu v Německu. Je zjevné, že Rusko je stále více podrážděno sílícími vazbami Ukrajiny na Severoatlantický pakt, v nichž vidí vlastní ohrožení. Za této situace nemůže uspět ani návrh tureckého prezidenta Erdogana, který navrhl zprostředkování v rusko-ukrajinském konfliktu.

Nadále pokračuje k nelibosti Putinova režimu poskytování vojenské pomoci Ukrajině ze strany západních států, doplněná nejnověji také udělením další části finanční pomoci od Mezinárodního měnového fondu. Jen některé, méně důležité státy EU vnášejí do tohoto přístupu disharmonické tóny. O maďarských aktivitách je to známo už dávno, v poslední době se však projevil v podobném duchu také znovuzvolený bulharský prezident – konstatoval totiž opakovaně, že Krym je ruský.

Vítané je postupující zlepšování covidové situace. Průměrné počty nově nakažených překročily v druhé polovině listopadu jen ve dvou dnech hodnotu dvaceti tisíc, zatímco ve dnech pracovního klidu klesly třikrát pod desítitisícovou hranici. Oproti tomu počet uzdravených přesahuje ve všední dny zcela pravidelně a výrazně dvacet tisíc osob, zůstává tedy na vyšší úrovni než přírůstek nově nemocných. Počet hospitalizovaných zůstal po většinu dní pod čtyřtisícovou hodnotou, takže jedinou špatnou zprávou je nadále vysoká míra úmrtnosti – v zásadě však také klesá (po polovině listopadu přes 750 úmrtí denně, na konci měsíce to bylo 550 osob v pracovní dny).

Pomalu lze tedy mluvit o ústupu této vlny, k čemuž přispívá nárůst počtu osob s dvojím očkováním – v závěru měsíce jich bylo přes jedenáct a čtvrt miliónu. Příznačné ovšem je, že i v ukrajinských podmínkách se rozvinulo a demonstracemi projevilo iracionální protiočkovací hnutí. Ukrajinská bezpečnostní služba má nepochybně dost příčin k tvrzení, že ruská propaganda proti Ukrajině aktivně pracuje i v této sféře.

(boz)

Rubriky