Ukrajinské dobrodružství: Krátce ve Lvově

Vždy jsem měl dojem, že Ukrajina v zahraniční turistice nějak zvlášť nevyniká. Možná, že důvodem je i to, že kolem sebe nevytváří tak zvučný a viditelný boom, který by mohl zaujmout více zahraničních turistů. Je tohle důvod, že se Ukrajina neumí zahraničnímu turismu výrazně otevřít? Nevím, ale určitě je to ohromná škoda!

Ukrajina je nejen druhou největší zemí v Evropě, ale při cestování po ní jsem objevoval mnoho zajímavých a neobvyklých míst se zvyky, kulturou a pokrmy, které se jen s obtížemi dají srovnávat s takovým třeba Německem, Španělskem nebo Českem. Ukrajina rozhodně turistům může nabídnout spoustu nevšedních okamžiků.

Při osmidenním cestování vlaky napříč západními, severními a východními místy Ukrajiny jsem mohl vidět sice chudý, ale také dobrosrdečný národ. Ukrajinci se v rámci možností starají o své památky, ale stále z důvodů finančních problémů spousta z nich chátrá. Viděl jsem i tak mnoho muzeí a pomníků, které připomínají bezpráví, utrpení a vraždění ukrajinského lidu. Mnohdy pro mne bylo velice těžké udržet slzy.

Je třeba si uvědomit, že hlavně ve dvacátém století se Ukrajina potýkala se složitým postavením. Byla v područí sovětů i nacistů a vinou těchto režimů utrpěla obrovské lidské i kulturní ztráty. Ukrajina se z tragických událostí minulého století stále ještě nevzpamatovala. Než se více otevře světu, čeká ji zřejmě ještě složitá cesta. Přesto jsem už nyní mohl místy vidět obrovskou snahu o větší otevření se zahraničním turistům, např. v průmyslovém městě Dnipro. Tato má reportáž se však týká západněji ležícího Lvova. 

O Lvově jsem mohl dlouho pouze slyšet a číst. Často bývá označován za město s nádechem středoevropské architektury a za klenot Ukrajiny, u turistů patří k nejoblíbenějším místům Ukrajiny. Skoro 150 let byl začleněn do habsburské říše a za tu dobu mu dali stavitelé podobný nádech, jaký známe z Prahy a Vídně. 

CESTA DO LVOVA

Mnohá současná opatření mi před vycestováním připadala nepřehledná, ale řídil jsem se pokyny ministerstva zdravotnictví. Mé ukrajinské dobrodružství začalo jízdou do Pardubic a prohlídkou centra města. Z náměstí jsem dále pokračoval městskou dopravou na tamní letiště. Pravidelné lety odtud nesměřují jenom na Ukrajinu, ale třeba do Londýna a Burgasu. Letiště je velice malinké, ale přesto moderní a přehledné. I tam bylo třeba dbát veškerých pravidel a stanovených postupů při odbavení. Zdejší kontroly jsem vnímal jako velice důsledné - je prostě třeba mít vše v pořádku.

LET W6 6720
(PED)Pardubice 13:10
(LWO)Lvov 15:35

Let společností Wizz byl krátký, rychlý, ale hlavně cenově výhodný. Jednosměrná letenka s rezervací přes aplikaci společnosti Wizz mi přišla na krásných 1579 ukrajinských hryven (1273 Kč). U těchto nízkonákladových společnostech jsou ceny velmi pohyblivé, dynamické. Ceny letů vždy sleduji přes aplikace leteckých společnostech, jako je Wizz. Myslím si, že se jedná o jednoduchou možnost, jak koupit levné letenky.

PRVNÍ DOJMY PO PŘÍLETU

Letiště u města Lvov je největší na západní Ukrajině: zprovozněno bylo v roce 1929. Od centra je vzdáleno přibližně sedm kilometrů. Od roku 2012 je otevřen nový terminál A. Po příchodu do něj je k vidění několik směnáren a bankomatů. Já si vybral z bankomatu 2000 hryven (1612 Kč) a ve směnárně koupil ukrajinskou SIM kartu. Mé překvapení pramenilo z ceny SIM karty. SIM karta Kyjivstar nabízí službu s daty o objemu 6000 Mb a s možností šedesátiminutového volání do zahraničí. Z toho si lze udělat názornou ukázku, jak nehorázné ceny nasazují mobilní operátoři v ČR za své služby.

Před terminálem A je trolejbusová zastávka. Do centra města jezdí trolejbus linky číslo 29, který svou trasu urazí přibližně za 30 minut. Já cestoval linkou číslo 25 z nedaleké zastávky Liubinska - Vyhovskoho na autobusové nádraží, které je u hlavního vlakového nádraží.

V tu dobu se pomalu, ale jistě začínal blížit konec dne. Únava se začala přeci jen projevovat a já proto usoudil, že nejlepší bude se jít někam najíst, ochutnat místní pivo a jít spát. Po vystoupení z maršrutky poblíž autobusového a vlakového nádraží směřovala má cesta k nejbližší restauraci. 

V ulici Horodocka se nachází útulný podnik Trapezna Pry. Já ji mohu doporučit: restaurace byla útulná, čistá a pokrmy velice laciné! Obrovská porce kuřecího masa s rýží a jedním pivem mě přišla na úžasných 94 Kč, ale také je zde možno platit platebními kartami. Před odletem na Ukrajinu jsem přitom často slýchával, že město Lvov je z celé Ukrajiny pro turisty nejdražší.

Podnik byl něčím mezi bufíkem a restaurací. Bylo tam příjemně, ale nohy mě přesto nasměrovaly k hospůdce, a to vlevo ve směru lvovské tramvajové vozovny – opravdu jsem ji našel. Ukrajinci nemají rádi jenom vodku, ale také pivo. Po celou cestu jsem si všímal, že si libují v malých místních minipivovarech. V České republice, třeba v obchodních centrech, nalézáme různé stáčírny vín. Něco podobného, ale chmelnatého, se stáčí v malých lvovských obchodech na ulicích. Třeba do litrové petky (butylky), mi slečna natočila výborné pivo. Cena za litr se většinou pohybovala okolo 30 Kč a bylo lahodné! Na výběr měli spoustu druhů piv. 
Já si pak sedl na obrubník a mohl sledovat, jak tramvaje smíchovské ČKD zajíždějí po vytížené páteční směně do vozovny. 

Tato má návštěva Ukrajiny byla bohémská - pouze s cestovním pasem, zakoupenými letenkami, covid pojištěním, negativním testem na covid a miniaturním batohem, kde vedle spodního prádla a několika triček dominovaly hlavně kamery. Mnohdy chceme mít jistotu a nechceme si zajišťovat ubytování na poslední chvíli. Zkušenost, kdy jsem na poslední chvíli a v pozdních hodinách objednával hotel, byla proto úplně nová. Protože jsem bohém, řešil jsem ubytování v hotelu s pivkem ruce přes Booking.

Myslel jsem, že přes aplikaci Booking bude v tak pozdní hodinu složité vybrat hotel, ale byl to omyl. Booking mi nabídl mnoho různých hotelů za skvělé ceny. Mé plány se často mění a bývají nevyzpytatelné, proto se snažím, aby hotel měl nepřetržitou recepci. Hotel Nton byl čistý, hezký a útulný a s takto řešenou recepcí. Rezervaci jsem tam zaplatil bezkontaktní platební kartou.

Až někdy po půlnoci, unavený, ale přesto s vidinou dalšího dobrodružství, jsem přišel na severozápadní okraj města Lvova. Místa, kterými jsem téměř potmě procházel, lemovalo jen málo pouličních lamp. Chvílemi má cesta vypadala nejen tajuplně, ale v různých úzkých ulicích až strašidelně. Po čtyřiceti minutách se mi podařilo dojít od vlakového nádraží k hotelu Nton.

Spal jsem sice krátce, ale po probuzení v brzkých ranních hodinách mi došlo, jak dlouhý a jistě dobrodružný den mě čeká. Po celou dobu pobytu jsem veškerá rozhodnutí nechával na poslední chvíli bez jakýchkoliv přesnějších plánů, v očekávání dalších příhod a dobrodružství. Mou ranní sobotní inspirací bylo navštívit nejen centrum města a okolí, ale v odpoledních hodinách si už zajistit noční spoj a odcestovat na opačnou stranu Ukrajiny. 

PĚŠKY Z OKRAJE MĚSTA DO CENTRA

Po odchodu z hotelu na mne vykouklo obrovské, zřejmě odstavné nádraží. Místo se spoustou kolejí sice působilo velkolepě, ale přesto smutně. Připomínalo spíše hřbitov pro odstavené vagóny. Při cestě z hotelu do centra města jsem mohl pozorovat ošuntělé a polorozpadlé budovy a ulice. Také železniční most, na kterém byla nejen silnice, ale i cesta pro chodce, byl téměř bez zábradlí. Docházelo mi, jak velké štěstí jsem měl v nočních hodinách minulého dne při cestě do hotelu. Přesto se přímo v blízkosti nepěkně působících zákoutí objevovaly rozestavěné moderní výškové budovy s byty, ale i novější nebo upravenější ulice.

Divadlo
Národní akademické divadlo ve Lvově

Nejen ve vesnicích, ale i městech se na Ukrajině můžete setkat s různými tržnicemi, kde jsou k sehnání hlavně produkty od místních farmářů. Ve Lvově se mi zdálo, jako by už obyvatelé od těchto krásných tradic upouštěli. Místo tržnic s domácími produkty bylo k vidění mnoho supermarketů. Najdete v nich téměř tytéž výrobky jako u nás. Možná tu je větší množství různých ryb a mléčných výrobků. Všiml jsem si velkého množství ovčích a kravských tvrdých sýrů. Ceny v těchto supermarketech byly mnohdy o více než polovinu nižší, než je tomu v Česku. Já si třeba koupil velký kus ukrajinské pizzy za 20 hryven (16 Kč) nebo kravský sýr Zlatá kosa za 19,65 hryven (15 Kč). Samozřejmě se všude nachází platební terminály.

Před vstupem na náměstí se ve městech můžeme mnohdy setkat se vstupními branami, hradbami nebo pozůstatky staletých opevnění. Ve městě Lvově takovýmto přímo středověkým vstupním místem neprojdete. Mým vstupním bodem do západní strany města a centra se stal kostel na křižovatce rušných ulic Ševčenkovy a Horodocké. Byl to trochu opomíjený řeckokatolický chrám sv. Anny, který působil velmi skromně a tuctově. Uvědomil jsem si, jak se mnohdy snažíme inspirovat v různých cestovních průvodcích, které nám pouze propagují zajímavá, ale až příliš známá místa. Zároveň procházíme mnohdy bez povšimnutí přes různých zajímavých míst.

Řeckokatolický kostel sv. Anny nevypadal zvnějška nijak výjimečně, ale náhodou se tam konala sobotní bohoslužba a já si tak mohl v poklidu prohlédnout vnitřní prostory. Ty byly krásně zdobené různými malbami svatých, ale v malém prostoru se nacházely i dva nádherně zdobené skleněné lustry. Lvovský kostel sv. Anny je určitě krásnou a zajímavou stavbou.

Vždy, když navštívím nějaké evropské město, setkám se jeho tepnami v podobě hlavních a významných ulic. Takovéto tepny města vedou zpravidla od srdce, tedy z centra města, a jsou pro obyvatele jistě důležité. Tepnou města Lvova se pro mne stala dlouhá ulice Horodocka, která míjí řeckokatolický kostel a vede k národnímu akademickému divadlu.

Lvov na mne od počátku působil dojmem, že touží být nadále reprezentativním místem a jakousi ozdobnou perlou Ukrajiny. Vedle zajímavých památek a historických míst, kterých je ve městě několik, se nedal přehlédnout neutichající bujarý životní styl nejen místních obyvatel, ale i turistů. Nemyslím tím však uječené a různě postávající skupinky opilců. K vidění tu je mnoho různých restaurací a barů, u kterých bylo mnohdy vidět hloučky spontánně veselých a mladých lidí. Lvov bylo jediným místem na Ukrajině, kde jsem vedle ukrajinštiny mohl občas slyšet turisty hovořící nejen anglicky, ale třeba i německy. 

Město nechal založit první a poslední haličsko-volyňský král Daniel Haličský v druhé polovině 13. století a pojmenoval je po svém synovi Lvovi. Možná byste čekali, že zde budou převažovat velkolepé stavby třeba v podobě uměleckého směru socialistického realismu nebo stavby dokazující technickou dokonalost ve stylu konstruktivismu. Přišlo mi, jako kdyby minulý režim se svými velkolepými a socialistickými stavbami na město Lvov zapomněl. Lvov je jediným místem na Ukrajině, které se může pyšnit podobnou architekturou, která je k vidění nejen v Praze, ale třeba ve Vídni a dalších městech střední Evropy. Architektura Lvova byla totiž ovlivněna dlouhým začleněním do habsburské říše.

Malá tržnice u akademického divadla

Přibližně deset minut mi trvalo, než jsem došel na konec ulice Horodocké, kde se nachází národní akademické divadlo. Při pohledu na ně mi připadalo, jako bych stál před Národním divadlem v Brně. Brněnské divadlo je o trochu menší, ale zároveň se mi zdálo, že obě divadla si jsou stavebním slohem velice podobná. Takovéto podobné a krásně zdobené stavby jsou na Ukrajině ojedinělé. Lvovské divadlo bylo postaveno na počátku 20. století na Náměstí Svobody. Díky barokním, renesančním a vídeňsko-novorenesančním prvkům architektury bývá srovnáváno s tak věhlasnými operami, které stojí v Paříži nebo Vídni. Stavbu jsem vnímal jako architektonický soulad historie, umění a kultury. Pochopil jsem, proč se o městě Lvově tvrdí, že je centrem kultury Ukrajiny.

Na Náměstí Svobody je u akademického divadla nádherná a velkolepě postavená tryskající fontána, za kterou se táhne podlouhlá cesta. V ten den bylo tropické počasí a lidé se zde mohli před vedrem ochladit a skrýt. Okolo tryskající fontány nepobíhaly jenom nadšené děti, ale i dospělí. Trysky jsou umístěny tak, aby se lidé mohli v letních dnech dokonale ochladit. Ti, kterým vadilo sluníčko, se skrývali pod listnatými stromy, kde je spousta laviček k sezení. Místo mi nepřišlo jako náměstí, ale spíše jako park.

Po odchodu z Náměstí Svobody mi stačilo ujít jen pár metrů a narazil jsem na sice malinkou, ale vzácnou tržnici. Byla zajímavá svojí polohou u divadla Marie Zaňkovecké a akademického divadla. Rád navštěvuji antikvariáty i vetešnictví a vždy se snažím najít nějaký ten svůj poklad. Tržnice sice byla malá, ale pokladů zde byla spousta: já je zde nalezl v podobě historických uniforem. Úplně úžasné byly jejich ceny. Třeba uniformy sovětské armády nebo z nacistického Německa byly za 800 hryven (650 Kč). 

Koupit si zde můžete také krásné obrazy, ale i různé drobné historické předměty, jako jsou hrníčky, řetízky, medaile a hodinky. Takže tradiční tržnici s domácími produkty jsem ve Lvově jsem neobjevil, ale tržnici s vzácnými, historickými a cenově dostupnými věcmi ano
a nebyla jen tak ledajaká!

TRŽNÍ NÁMĚSTÍ (RYNOK)

Na Tržní náměstí (Rynok) budu ještě dlouho vzpomínat! Je už více než 500 let srdcem celého města Lvova. Zaujalo mne, jak se přímo v jeho středu nachází radnice a ve všech čtyřech rozích fontány. Všechny fontány jsou osazeny sousošími s postavami z řecké mytologie: jedná se o Neptuna, Dianu, Amfitrité a Adonise. Při pohledu na jednotlivé domy bylo zřejmé, jakým spíše středoevropským stavebním stylem se město Lvov od renesance až po modernu vyznačovalo. Budovy na Tržním náměstí měly podobný stavební sloh, s jakým se se často můžeme setkat i na českých náměstích.

Na náměstí je také mimořádně hodnotný renesanční Kornjaktův palác. Nechal jej v roce 1580 postavit nejbohatší muž města Lvova, Konstantin Kornjakt. Jednalo se o bohatého Řeka, který obchodoval s vínem, do Lvova se přistěhoval a stal se jeho bohatým obyvatelem. Díky štědrým příspěvkům mohlo město rozkvétat a dosáhnout takových krás, které můžeme díky dochovaným architektonickým památkám stále obdivovat.

Na Ukrajině u většiny obyvatel stále dominují automobily značek Žiguli a Lada. I tak bylo však v ulicích města Lvova k vidění mnoho lepších zahraničních značek aut a motorek. Občas jsem váhal, zda jsem vůbec ve městě ležícím na Ukrajině. Po příchodu na náměstí jsem si všiml, že na ně postupně přijížděly známé motorky Harley-Davidson, jejichž majitelé zde měli předem plánovaný sraz. Bylo zřejmé, jaký úžasný zážitek to je pro místní obecenstvo. Několik desítek těchto motorek přijíždělo hlučně na náměstí a stroje vzbuzovaly respekt.

Přišlo mi velmi milé, že si jednotliví motorkáři společně dělali selfíčka nejen s obyvateli města a turisty, ale také s místními policisty. Mnohdy se o řidičích slavných motorek Harley-Davidson říká, že jsou arogantní. Na náměstí a v centru Lvova však motorkáři vytvořili velmi spontánní a veselou atmosféru. Policisté na závěr akce dělali motorkářům doprovod z centra města a řidiči sklízeli od diváků nadšení a potlesk.

Možná už by ale bylo nudné dále psát o místech, o kterých se často píše v různých cestopisných průvodcích. Město Lvov je největším městem západní části a sedmým největším městem Ukrajiny a jeho důležitá místa jsou v centru města a téměř všechna na malé ploše. Mnoho míst mi ani nepřišlo tak zajímavých. 

Tržním náměstím projížděly tramvaje a já si uvědomoval, že jsem ve Lvově dosud tramvají necestoval. Jela odsud např. tramvajová linka číslo 2 na konečnou stanici Pasična, která se nachází na východní straně města Lvova. Jízdenky v tramvaji se kupují přímo u řidiče. Možná komický, ale zároveň příjemný byl zážitek, kdy po předání osmi hryven (6,5 Kč) za jednosměrnou jízdu jsem si nevzal u řidiče jízdenku. Mladá žena, která stála za mnou, běžela až na konec kloubové tramvaje KT4, aby mi jízdenku od řidiče předala.

Určitě velkou zajímavostí je to, že dvoučlánkové tramvaje KT4 vyráběla od 70. do 90. let minulého století pražská ČKD Tatra ve Smíchově. Prvních šest ojetých tramvají KT4D do Lvova doputovalo z Berlína. Zvnějška byly sice mírně ošuntělé a ještě s původním žlutým nátěrem berlínských dopravních podniků, ale v porovnání s tramvajemi v jiných ukrajinských městech působil vnitřek udržovanějším dojmem.

ZÁVĚR NÁVŠTĚVY
Nádraží ve Lvově
Nádraží ve Lvově

Zpátky do centra jsem se rozhodl jít pěšky. Tramvajová zastávka Pasična je od centra města přibližně čtyřicet minut vzdálená. Po levé straně se za vychozenou cestou poblíž hlavní ulice zpočátku objevoval neudržovaný park a polorozpadlé domy, než na mne v půlce cesty vykouklo jakési bistro, bufet a obchod zároveň, se všemi možnými dobrotami pod jednou střechou. Nevím, k jaké provozovně bych mohlo toto místo přirovnat, ale už zvnějška mi přišlo jako místní oblíbený stánek pro náročnější jedlíky. 

Místo se spoustou nejen běžně prodávaného, ale hlavně domácího jídla se jmenovalo Two Steps from House. Formou bufetu a za skvělé ceny nabízelo bistro třeba různé druhy karbanátků, řízků, ryb a salátů. Vždy mi u těchto bufetů přijde výhodné, že veškeré jídlo předem vidíme. Navíc si lze objednat takovou porci, kterou jako správní jedlíci skutečně sníme. V provozovně se dalo platit bez problémů kartou.

Po celou dobu pobytu na Ukrajině jsem veškeré plány nechával na poslední chvíli. Byl to projev určité bohémské nátury doprovázené očekáváním dalších příhod a dobrodružství. Po příchodu do centra Lvova mě napadlo, že bych mohl přes noc cestovat vlakem na opačnou stranu Ukrajiny. Bylo mi proto jasné, že hotel na další večer je zbytečné rezervovat. Hotelem pro přelom sobotního a nedělního dne se mi stalo lůžko na kolečkách.

Rádi cestujete vlaky a mnohdy měníte své plány jako já? Určitě je lepší mít v mobilním telefonu nějakou aplikaci místních nebo evropských železnic. Jednou z aplikací, kterou rád využívám pro vyhledávání vlakových spojení, je ta od Deutsche Bahn: DB Navigator. Po vyhledání spoje v aplikaci od tohoto největšího německého dopravce se objevilo pro západní a severní trasu ukrajinských železnic několik nočních spojů. Určitě nechci kritizovat ukrajinské železnice, ale úsměvný fakt byl ten, že aplikace německého dopravce fungovala lépe, než toho ukrajinského. Ukrajinská železnice mi vlastně neukázala žádné spojení. 

ROZHODL JSEM SE PRO CESTU DO CHARKOVA!

VLAK 016
Lvov 22:00
Charkov 11:12

Vyhlídku možné cesty do tohoto dalšího velkého města jsem sice už měl, ale bylo nutno zakoupit jízdenku. Zatím jsem se ale za centrem města postupně přestával orientovat, až jsem se ve finále úplně ztratil. Opět mi v nouzi nejvyšší pomohly aplikace Google Maps a hlavně taxislužba Uber. Cesta jejím vozem z centra města na vlakové nádraží mne přišla na krásných 62 hryven (50 Kč). U aplikací pro taxislužby, jako je třeba Uber nebo Bolt, je velkou výhodou, že předem znáte cenu. Je jen na vás, zda s ní budete souhlasit, nebo využijete jiný druh dopravy. Jízda na vlakové nádraží byla nejen laciná, ale navíc při sobotním ruchu rychlá.

Vlakové nádraží ve Lvově se od pražského hlavního vlakového nádraží příliš neliší. Sice jsem vynechal návštěvu čekárny nebo toalet, ale zastřešení ve mně chvílemi vzbuzovalo dojem, že se nacházím na pražském hlavním nádraží. Líbilo se mi, že to lvovské bylo přehledné se spoustou otevřených pokladen nabízejících jízdenky. Pokladní byla šokována: když jsem kupoval jízdenku, nemohla uvěřit, že sám uskutečňuji podobné dobrodružství. Mnohokrát se předtím dotazovala, pro kolik osob jízdenku kupuji.

Ale nyní už hurá na vlak a vzhůru za dalšími zajímavostmi Ukrajiny!

(Lukáš Müller)

 

Rubriky