Koncert k 150. výročí od narození Lesji Ukrajinky

V neděli 10. října jsme se sešli za krásného podvečera v pražském Klementinu. V tamní Zrcadlové kapli se uskutečnil koncert věnovaný 150. výročí od narození Lesji Ukrajinky, jedné z nejznámějších spisovatelek své země. Přestože byl její život poměrně krátký, zanechala budoucím generacím velmi výrazný odkaz.

Lesja byla totiž aktivní kulturní osobností se širokými zájmy. Tvořila v různých literárních žánrech, sbírala folklór, překládala, psala články a hodně cestovala, byť hlavně ze zdravotních důvodů. Její životní osudy se krátce proťaly i s dnešním územím České republiky. Navštívila totiž i Prahu, kde krátce pobývala jedna z jejích sester u manžela, studujícího na české technice^[1]. Příslušné rodinné kontakty jsou bohatě dokumentovány díky korespondenci, která se v Praze dochovala dodnes.

Slavnostní koncert byl zaštítěn oběma nejstaršími ukrajinskými organizacemi v České republice, ale i pražským velvyslanectvím Ukrajiny a Slovanskou knihovnou. Konal se rok poté, co jsme si připomněli tři čtvrtě století existence obnoveného ukrajinského Sboru sv. Vladimíra, který vznikl a rozvíjel činnost v Praze, kde nadále působí^[2]. Tentokrát však byla podoba koncertu pojata z hlediska programu i výběru interpretů jinak. Zasloužily se o to sbormistryně a učitelka Olga Mandová a překladatelka a ukrajinistka ze Slovanské knihovny Rita Kindlerová.

Právě jí patřilo úvodní i závěrečné slovo, přítomné však oslovil také ukrajinský velvyslanec v České republice Jevhen Perebyjnis. Zdůraznil mimo jiné, že postava podobná Lesje Ukrajince v historii Ukrajiny nejspíše vůbec neexistovala. Pro Ukrajince není Lesja jen básnířkou: její tvorba se totiž do jisté míry stala fází formování ukrajinského národa. Tato autorka totiž pozvedla naši literaturu na evropskou úroveň, Lesja sama totiž byla Evropankou. Po její smrti už nebylo pochyb, že také Ukrajinci evropským národem jsou. Navíc i dnes, po více než sto letech, zůstává její tvorba stále aktuální.

Koncert byl rozdělen do čtyř bloků. V první části se představil mladý tenor, člen opery Národního divadla Slava Korszák, který zazpíval zhudebněné básně Lesje Ukrajinky a Ivana Franka. Poté přečetla Rita Kindlerová tyto básně v českém překladu – srovnání obou variant mohlo být pro posluchače jistě velmi zajímavé.

V druhém bloku se vystoupil člen opery Národního divadla Jevhen Šokalo – svým sametovým basem zazpíval písně z oper “Taras Bulba“ a “Natalka Poltavka“ a písně na texty Bohdana Lepkého a Mychajla Petrenka. Slyšeli jsme i úryvek z jednoho z nejznámějších děl Lesji Ukrajinky, básnického dramatu “Lesní píseň“, a neméně pověstnou báseň “Do (Himn. Grave)“, vybranou ze sbírky “Na křídlech písní“.

Třetí blok zahájily tóny populární písně „Dyvljus ja na nebo“ v provedení dua MarOlja. Tato i další vybrané písně byly prokládány básněmi Lesji Ukrajinky, které recitovala T. Sush-Vahil. V závěrečném bloku zaznělo sedm písní – až na jednu byly vybrány z lidového písńového bohatství Ukrajiny.

Důležitost podobných uměleckých událostí je nesporná nejen proto, že usnadňují seznámení Čechů s ukrajinskými kulturními osobnostmi. Jsou také příležitostí pro duchovní sjednocení jak Ukrajinců žijících v Česku, tak Čechů s ukrajinskými kořeny. Díky tomu se v průběhu večera propojilo mnoho různých emocí: vděk za příležitost slyšet ukrajinské písně, pocit hrdosti na vlastní zemi a radostný pocit z toho, že se většina účastníků může cítit součástí stejného národa. Mnozí diváci si při koncertu vesele prozpěvovali a každé z vystoupení odměnili hlasitým potleskem.

(osim)

[1] Lesja Ukrajinka, její nejbližší a Praha (I. 1901–1903)

[2] Jubilejní ukrajinský koncert v Klementinu