Oděsa 2021 (6). Ukrajinci (ne)mluví ukrajinsky

O ukrajinštině a ruštině v Oděse jsem už na webu My a Ukrajina psal. To bylo v roce 2017. Rád bych se po čtyřech letech, během nichž v roce 2019 mimo jiné vstoupil v platnost i zákon „O zajištění fungování ukrajinského jazyka jako státního“, podělil nejen se svými dojmy, ale i svým pohledem na věc. Uvědomuji si, že tím nejspíš opět vyvolám vlnu emocí a možná i spustím lehce vášnivou diskusi. Historici a jazykovědci nechť mi prominou, ale názorové rozpolcení a místy až nesmiřitelná náruživost, s jakou někteří prosazují svůj pohled na věc, mi tak nějak připomínají naše národní obrození.

Od mého prvního příjezdu na Ukrajinu v roce 1972, hledání minulého času v roce 2017 a poslední letošní návštěvou se v používání ukrajinštiny v Oděse hodně změnilo. V sedmdesátých létech minulého století se v Oděse mluvilo skoro výhradně rusky. Hovořit ukrajinsky se považovalo za znak vesničanství a čouhání slámy z bot. Vysílaly tři televizní programy: celostátní ruský, kyjevský ukrajinsky a lokální „Odesske telebačeňja“, mělo obsluhovat i menšiny žijící v Oděské oblasti. Vysílalo dokonce, tuším jednou za den, krátkou relaci pro moldavsky mluvící obyvatele oblasti. Jednou jsme zde dokonce se spolužákem Jardou reprezentovali Československo hraním na kytary a zpíváním trampských písní. Bylo to nějak před volbami, takže jsme zvolili případnou píseň Voskovce a Wericha Babička Mery[i]. Ještě, že z moldavsky mluvící menšiny neuměl nikdo česky. Vývěsní štíty byly v té době v Oděse povětšinou dvojjazyčné, s ruskou variantou obvykle výrazně větší. Na úřadech se mluvilo rusky, v ostatních institucích taky. Aby se navodilo zdání jakési pofidérní suverenity, byly některé formuláře, prý podle zákona jich mělo být 30 %, v ukrajinštině. Výuka na vysoké škole byla v ruštině, ale aby liteře zákona bylo učiněno zadost, byly některé metodické pokyny ukrajinsky. To činilo problém hlavně zahraničním studentům, ale i studentům z Ruska. Jako cizinci jsme měli povinnou výuku ruštiny. Když ve třetím ročníku naše paní profesorka zjistila, že nás rusky už víc nenaučí a že jsme zralí na státní zkoušku, zeptali jsme se, zda bychom se nemohli učit ukrajinsky. Tehdy nám to přišlo zcela logické, byli jsme přece na Ukrajině. Nemohli, prý na to není schválený učební plán a vůbec ministerstvo školství s něčím takovým ani nepočítá, co je to za nápady učit cizince ukrajinsky.

Dnes je situace v Oděse jen o málo jiná. Vývěsní štíty, informační tabule nebo plakáty jsou až na výjimky ukrajinsky. Média jsou povětšinou dvojjazyčná, ale první se zobrazuje ukrajinská verze. V úřadech, v institucích i ve službách se snaží, to je to správné slovo – snaží, mluvit ukrajinsky. Jazykový zákon, viz dále, se ale dodržuje asi tak, jako v Česku dopravní předpisy. Objevili jsme i taková místa, například některá malá soukromá muzea, kde ukrajinštinu ignorují snad s jistou dávkou hrdosti a rebelantství. Na jedné z exkurzí dala průvodkyně hlasovat o jazyku v němž bude provázet: rusky, 1 vteřina, ukrajinsky? Počet zvednutých rukou v jednom a v druhém případě by tak rychle nespočítal ani ET Mimozemšťan. Slečna ano. Ruských prý bylo víc. Pár dotazů položených v průběhu exkurze ukázalo, že dívka má s ukrajinštinou veliký problém. Otázka zní, proč. Proč je takový problém zavést státní jazyk v Oděse a potažmo i v dalších velkých městech, kde nebývá situace o mnoho lepší?

Podívejme se nejdřív na statistiky. Podle statistické ročenky k 1. lednu 2021 měla Oděsa 1 015 826 obyvatel. Podle posledního sčítání obyvatelstva, které proběhlo v roce 2001, další se bude konat až v roce 2023, žilo v Oděse 61,6 % Ukrajinců, 29 % Rusů, 1,2 % obyvatel Oděsy se hlásilo k židovské národnosti a 1,3 % k bulharské[ii]. Ostatní etnika jsou z hlediska jazykového exkursu zanedbatelná. Ukrajinštinu jako rodný jazyk uvádělo zhruba 30 % a ruštinu bezmála 65 %[iii] Oděsitů. Za dvacet let se pravda mohlo ledacos v demografických charakteristikách změnit, nicméně je zřejmé, že ještě před dvaceti lety se k ukrajinštině hlásila zhruba pouhá třetina obyvatel Oděsy. V roce 1989 byl poměr ukrajinštiny vůči ruštině dokonce jen čtvrtinový. I kdyby za posledních 20 let byl nárůst ukrajinsky mluvících Oděsitů lineární, což je hodně zjednodušený předpoklad, dobereme se k necelé polovině obyvatel města. Tedy okolo půl milionu občanů Oděsy pořád nejspíš za svůj rodný jazyk považuje ruštinu a ukrajinsky, aspoň podle toho, jak jsem měl možnost sledovat či hovořit s lidmi, mluví dost mizerně nebo vůbec ne. V mnohém je to důsledek sovětského systému vzdělávání, kdy pro navození dojmu podpory národní identity fungovaly na Ukrajině dva typy základních a středních škol: ruské a ukrajinské. V ruských se učilo pouze rusky, výuka v ukrajinských probíhala rovněž rusky, ale byla doplněna další předmět: ukrajinský jazyk a literaturu. Není pak divu, že na východě a jihu Ukrajiny, zejména ve velkých městech, kde všeobecným komunikačním jazykem byla ruština, dnešní čtyřicátníci a starší fakticky ukrajinsky neumějí. Obzvlášť byl-li jejich přístup k ukrajinštině podobný, jako v té době přístup českých školáků k ruštině. Říkal mi asi čtyřicetiletý řidič autobusu, který nás vezl do Bilhorodu: „Víte, já chodil do ukrajinské školy, ale když teď začnu mluvit ukrajinsky, sami Ukrajinci mi říkají, ať toho nechám, že se to nedá poslouchat“. Existují sice kurzy, kde se dá aktivní znalost ukrajinštiny obnovit nebo doplnit, ale upřímně, kolik lidí, pokud to bezprostředně nepotřebují např. kvůli zaměstnání, se k něčemu takovému odhodlá.

Navíc, jak jsem pochopil, zejména starší lidé považují zavedení jednotného státního jazyka za zbytečné, poukazujíce třeba na Švýcarsko, kde mají hned čtyři úřední jazyky. Proč bychom se měli učit ukrajinsky, když jsme doteď mluvili rusky a navíc tu rusky umějí všichni. Zavádění ukrajinštiny vnímají mnohem více jako nepotřebné byrokratické nařízení, než jako cestu k znovuvzkříšení národní identity. Přidejme k tomu kremelskou propagandu, která podobné vypouštění obranných šťáv vehementně podporuje, posiluje a zneužívá k co nejnesmiřitelnější polarizaci společnosti, vytvoření atmosféry nenávisti mezi lidmi a nedůvěry k čemukoliv. Svobodná, suverénní a demokratická Ukrajina je pro kremelské imperialisty zcela nepředstavitelná a do jejich expanzionistických plánů se naprosto nehodí.

Nezanedbatelný negativní tlak ale vytváří i sami někteří Ukrajinci, kteří až šovinisticky trvají na bezpodmínečném a okamžitém používání pouze ukrajinského jazyka. Nemluvíš nebo nepíšeš ukrajinsky, nejsi tedy Ukrajinec, nýbrž Moskal, a já se s tebou bavit nebudu. Občas se s tím setkávám i na našich facebookových skupinách. V netoleranci je pozitivního málo, vede jen k ještě větší zatvrzelosti na obou stranách a prohloubení propasti mezi občany jedné a téže země. Jsem přesvědčen, že drtivé většině lidí na Ukrajině leží její osud, suverenita a rozkvět na srdci a rozhodně ji nehodlají prodat Putinovi. Mnozí z těch, kdo padli nebo bojují za Ukrajinu ve válce s Ruskem, mluvili a mluví rusky. Možná by trocha normální lidské tolerance pomohla ukrajinštině víc, než nenávist, vynucování a pohrdání.

Koneckonců Zákon pro zajištění fungování ukrajinského jazyka jako státního jazyka[iv], který naprosto přesně specifikuje kdo a kde musí státní jazyk používat, ve 3. odstavci článku 30 praví, že na žádost klienta může být jeho obsluha poskytována také v jiném jazyce přijatelném pro obě strany. Stojí za to si zákon přečíst a stojí za to si ho přečíst do konce.

Zajistit fungování ukrajinského jazyka v celé zemi bude rozhodně běh na dlouhou trať a nebude trvat pár let, ale spíš pár generací. A nezajistí ho invektivy a posměšky nebo odsudky, je to především otázka vzdělávání. Ale převést celé školství najednou na ukrajinštinu, je věru nelehká úloha. Hádal bych, že nemalá část učitelů dosud ukrajinsky vůbec neumí, nebo neumí tak dobře, aby v tom jazyku dokázala dobře učit. Dobře, půjdou na kurzy a naučí se. A co učebnice a učební pomůcky?  Jak postupovat s dětmi, které se v páté třídě učily ještě rusky a od šesté by najednou měly přejít na ukrajinskou výuku? Otazníků je více než dost, problémů ještě víc. Ale Ukrajina je řeší, jen se o tom v Česku málo ví.

Strukturu vzdělávání na Ukrajině upravuje nový Zákon o vzdělávání[v]. Jeho cílem je mimo jiné sladit systém ukrajinského základního a středního vzdělávání s evropskými a celosvětovými standardy. Zákon mimo jiné stanoví tři modely výuky ukrajinského jazyka ve školách. Tato část zákona byla připravena na základě mnohačetných konzultací s národnostními menšinami a v souladu s doporučeními tzv. Benátské komise[vi].

První model se týká těch obyvatel Ukrajiny, kteří nežijí ve svém jazykovém prostředí a nemají stát, který by jejich jazyk chránil. Týká se především krymských Tatarů. Pro ně platí pro celou dobu základního a středního vzdělávání výuka v jejich původním jazyku spojená s důkladným studiem ukrajinského jazyka.

Druhý model je určen pro výuku národnostních menšin, jejichž jazyk spadá mezi jazyky Evropské unie. Způsob výuky se může lišit v závislosti na konkrétním jazyku, v zásadě ale platí, že do 4. třídy se vyučování povede v mateřském jazyku a současně bude probíhat výuka ukrajinštiny. Od 5. třídy se bude množství předmětů vyučovaných ve státním jazyku zvyšovat až na 40 %, respektive 60 % pro třídy středních škol.

Třetí model je určen zbývající části národnostních skupin žijících na Ukrajině. Jde o menšiny, které povětšinou žijí v prostředí svého jazyka, tedy zejména o rusky mluvící občany, kteří nespadají do předchozího modelu, neboť ruština není jazykem zemí Evropské unie. I zde v základních školách výuka probíhá jazykem menšiny, tj. především rusky, spolu s intenzívní výukou státního ukrajinského jazyka. Od 5. třídy se v ukrajinském jazyku vede nejméně 80 % výuky.

Ptal jsem se kamaráda, otce školou povinné dcery, jaké má zkušenosti s přechodem výuky na ukrajinský jazyk. Potvrdil mi, že se rozhodně nejedná o žádné násilí a děti i rodiče jej zvládají dobře. Děti dokonce lépe a dcera občas otci prý upravuje jeho ukrajinské vyjadřování. Že návrat k rodnému jazyku bude na Ukrajině běh na dlouhou trať, je jasné. A já jí moc přeji, aby byl co nejrychlejší a co nejméně bolestný.

(jer)

---

[i] https://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/jezek-jaroslav-voskovec-jiri-werich-jan/babicka-mary-27360

[ii] http://database.ukrcensus.gov.ua/PXWEB2007/ukr/publ_new1/2021/zb_chuselnist%202021.pdf

[iii] https://uk.wikipedia.org/wiki/Населення_Одеси#Демографічні_характеристики

[iv] https://zakon.rada.gov.ua/laws/show/2704-19#Text

[v] https://zakon.rada.gov.ua/laws/show/2145-19#Text

[vi] https://cs.wikipedia.org/wiki/Ben%C3%A1tsk%C3%A1_komise