Odesa 2021 (4): Mušličky II. Do města jednou z jeho bran

Do starověkých a středověkých měst se vstupovalo branami. Odesa patří díky svému pozdnímu vzniku k lokalitám, které se od samého počátku bez hradeb i bran obešly: tyto stavební prvky už tehdy ztratily původní účel. Slovo „brána“ tu tedy užívám čistě symbolicky. A pro nás se takovou branou stalo místní mezinárodní letiště.

Odesa - letištěDo Odesy se ovšem po dlouhou dobu vstupovalo nikoli ze vzduchu, ale po moři nebo po souši. První varianta nebyla pro tehdejší Středoevropany vhodná: vodní brána byla výhodná pro obyvatele zemí na březích Černého či jiných moří. Tyto poutníky tehdy a zčásti i dnes vítá tzv. Mořské nádraží, umístěné v návaznosti na slavné potěmkinské schodiště, ale dnes od něj oddělené rušnou ulicí. V dnešní podobě existuje Mořské nádraží až od r. 1968 a zůstává největší dopravní institucí tohoto druhu v rámci Ukrajiny. Můžete se odsud vypravit nejen na různě dlouhé cesty po Černém či Středozemním moři, ale třeba až do Jokohamy. Lze ovšem vyrazit také jen na kratší vyjížďku podél odeského pobřeží.

Příjezd do Odesy po souši byl zprvu možný jen kočárem, dostavníkem či jednodušším suchozemským dopravním prostředkem – rychlý ani pohodlný takový přesun určitě nebyl. Po roce 1865 přibyla možnost železničního spojení, zprvu se ale týkala pouze jiných ukrajinských lokalit, později i území Rakusko-Uherska, ovšem s přestupem. Monumentální nádražní budova, kde zahajují i končí jízdu různé železniční spoje, byla dobudována v r. 1884. Svým pojetím nám může připomenout třeba zničené těšnovské nádraží v Praze. Tato budova byla však šedesát let po postavení likvidována, když se německá okupační vojska chystala k vyklizení města před nastupující Rudou armádou. Poválečná obnova nádražní budovy zůstala věrná původní podobě objektu a byla završena v r. 1952.

Po kolejích se do Odesy dostávali po řadu desetiletí také mnozí Češi, např. Svatopluk Čech, Josef Svatopluk Machar nebo Václav Talich, ale samozřejmě i mnoho méně známých poutníků. O těchto českých návštěvách a pobytech určitě napíšeme někdy později. Sami jsme s železniční dopravou v Odese žádnou zkušenost neudělali a budovu nádraží jsme si stačili prohlédnout jen velmi zběžně. K nověji zřízenému ústřednímu autobusovému nádraží, které dopravní nabídku doplňuje, jsme se ani nedostali.

Oděsa - letiště - interierZbývá tedy už zmíněná vzdušná brána, kterou jsme využili hned dvakrát. Historie letectví v Odese je stará také už víc než století. Začala prvními cvičnými pokusy v době na sklonku carského Ruska v r. 1908. V Odese však byla také vyráběna letadla včetně strojů využitých v bojích první světové války, a to nejprve ruskou a později rakousko-uherskou armádou. Část těchto strojů se dostala po 28. říjnu 1918 do výzbroje československé armády a jeden z nich je dokonce dochován v pražském Technickém muzeu.

Až krátce po vítězství bolševické revoluce následovalo otevření odeského civilního letiště. To od května 1924 zajišťovalo jen některé vnitrozemské lety v rámci evropské části tehdejšího Sovětského svazu. Řádné letiště umožňující výraznější využití bylo zprovozněno v r. 1961. Na sklonku sovětské éry se dostatečně nedbalo na potřebu jeho modernizace. Začalo se s ní až v r. 2013 a po dlouhých průtazích byl v červenci tohoto roku cestujícím plně zpřístupněn nový, moderně pojatý terminál.

Náš letecký přesun byl vzhledem k nezbytnému mezipřistání ve Varšavě o něco delší než přímý let, ale do města u Černého moře jsme se i tak dostali poměrně rychle. Ze samotného letu jsou zřejmě nejzajímavější partie, které se otevírají nedlouho před přistáním v Odese. Vpravo dole se objeví mohutná vodní plocha, ale to ještě není moře. Z okénka zprvu pozorujeme Dněstrovský lyman, dlouhý 42 a široký až 12 kilometrů – oblíbené rekreační místo Odesitů i jiných zájemců. Až o něco později se cestujícím nabídne na několik chvil pohled na fascinující Černé moře i na linii jeho pobřeží v areálu města. Chvíli můžeme sledovat také starší i novější části Odesy. Pak se letadlo obrátí zpět kousek do vnitrozemí a uskuteční přistávací manévr.

Odeské letištěNová budova letiště má zvlněný tvar. Symbol vln zdobí i tu její část, ke které naše letadlo postupně roluje. Vnitřek budovy je moderní, světlý a působí opravdu příjemně – mimo jiné proto, že vzhledem k trvajícím omezením leteckého provozu tu v současnou dobu nebývá přeplněno. Také naše odbavení bylo jak při příletu, tak při nastoupení zpáteční cesty značně rychlé. Rovněž doprava do místa našeho ubytování byla rychlá a trvala určitě kratší dobu než přesun z ruzyňského letiště do pražského centra. Celkem rychle jsme se tedy dostali do Lermontovovy uličky a stejně pojmenovaného hotelu. Vycházky k moři i za poznáním Odesy mohly skoro obratem začít.

(boz)

Rubriky