Oděsa 2021: Člověk míní, covid mění

Expedice se většinou čtyř hlasů usnesla, že to nejtěžší z reportáže, tedy úvod, napíšu zase já. Oni pak že budou pokračovat.
(Správcovo povzdechnutí nad nespravedlivostí života.)

Třetí velkou expedici do Oděsy jsme začali plánovat už koncem roku 2019. Kromě šéfredaktora My a Ukrajina Bohdana a jeho ženy, tvořily výpravu ještě moje tehdy sedmiletá vnučka Samanta, moje nejmladší dcera Dáda, její teta, no a já coby organizátor a průvodce amatér v jedné osobě. Odlet byl stanovený na 4. srpna 2020, letenky koupené a záloha za hotel zaplacená. Pobýt jsme měli třináct dní. Jenže pak přišel covid a všechno bylo jinak.

Poletí, nebo nepoletí?

Do Oděsy se z Prahy dá dopravit ledasjak. Máte-li ale s sebou sedmileté dítě, jehož konverzace se po dvou hodinách v jakémkoliv dopravním prostředku zúží na otázku „kdy už tam budem“, zvolíte cestování nejrychlejší, tedy letadlo. Tou dobou ještě z Letiště Václava Havla létaly do Oděsy přímé linky. Pod vlajkou ČSA je operovala společnost Smartwings. Doby odletů z Prahy ve 22:45 a zpět z Oděsy v 5:00 nebyly nijak přívětivé, ale pořád se to zdálo být lepší, než se kodrcat vlakem nebo autobusem a navíc ještě s dítětem a s bagáží někde přestupovat.

Avšak s příchodem pandemie došlo kromě masového šití roušek, nejrůznějších lockdownů, zákazů, nařízení a omezení také skoro k totálnímu zastavení mezinárodní letecké dopravy. Byly „uzemněny“ nejenom Boeingy 737 MAX se šlendriánsky naprogramovaným softwarem měřičů náklonu, ale prakticky všechna letadla všech leteckých společností. Koncem května se sice začala situace „rozvolňovat“, tohle slovo miluji, je tak krásně korektní, že nevyjadřuje vůbec nic o tom, co se za ním skrývá, nicméně letové řády ČSA, a potažmo Smartwings, byly jednotvárně šedé a nedalo se na ně kliknout. Poletí, nebo nepoletí? Když už se člověk někam dovolal, dozvěděl se, že se to nedozví, neboť to nikdo neví. A zatímco se náš premiér pyšně bil v prsa, jak dokonale zvládl pandemii, než se ho zima zeptala, co dělal v létě, šířily se z Ukrajiny, a nejenom odtud, děsivé zprávy o tom, jak katastrofálně tam pandemie probíhá. Červen se krátil, leč zda letadlo poletí, se pořád nevědělo. Na konci června jsem se v čirém zoufalství dohodl s hotelem, že nám pobyt posunou o čtrnáct dní, na 18. července. To už snad letadla budou lítat. Musel jsem posunout i termíny odletu a příletu, což nevypadalo jako problém, neboť Student Agency, přes níž jsem letenky koupil, ve svých pravidlech uváděla, že termín odletu je možné jednou bezplatně změnit.

Kolik stojí bezplatná změna termínu letu aneb slevu zadarmo nedáváme

Řekne-li vám někdo, že letenka stojí třeba 5 000 Kč, nevěřte mu. Cenu letenky obvykle tvoří tři části: cena za přepravu, tedy cena vlastní letenky, letištní taxy k letence a transakční poplatek. V našem případě z celkových 4 783 Kč činila cena za přepravu 1 260 Kč, tedy asi 26 % celkové částky, letištní taxy pak 3 278 Kč a transakční poplatek 245 Kč. Bezplatná změna termínu znamená, že cena za přepravu se nezmění, nicméně za změnu letenky jsme museli zaplatit nový poplatek „za změnu letenky“ ve výši nemalých 1 825 Kč a samozřejmě nám znovu naúčtovali i celý transakční poplatek, poněvadž pracovnice agentury přece ťukala do počítače. Letenka tak hned podražila o nějaké „dva litry“. Zamáčkli jsme slzu v oku a zaplatili. Úroveň entropie (nejistoty) se ale nezměnila. Poletí, nebo nepoletí? Dva dny před odletem jsme to vzdali. Riziko, že letadlo nepoletí a my přijdeme ještě o zaplacenou zálohu na ubytování, a nejistota, jak to bude se vstupem do země, pravidla se měnila doslova ze dne na den a hrozilo se už karanténami, byly příliš veliké. Oželeli jsme letenky a s hotelem se dohodli, že nám pobyt přesunou na příští rok. Byli laskaví a vyhověli nám.

O rok později

V květnu jsem dohodl s hotelem nový termín pobytu od 30. července do 11. září, a 17. května tudíž i objednal a zaplatil letenky. Tentokrát přímo u ČSA. Letenky dorazily obratem e-mailem, jenže už 25. května od ČSA dorazil další e-mail, cituji:
„Dear ...    
We’re sorry to inform you that the following flight in your booking has been cancelled:
The OK922 flight from Prague to Odesa, originally scheduled on Jul 30, 2021 at 22:45.
The flight was cancelled due to protective regulations related to the COVID-19 outbreak.
You are kindly requested to contact the sales office through which you purchased your ticket to arrange alternative connections.
Further information can also be found on www.czechairlines.com.“

Stručně řečeno, s námi do Oděsy nepoletíte, my jsme vaše lety údajně kvůli covidovým opatřením zrušili. A byli jsme tam, kde před rokem. Na uvedeném webu ČSA jsem se ani po půlhodině hledání nedopracoval někam, kde bych mohl zažádat o vrácení peněz. Nakonec jsem se dovolal na číslo uvedené v objednávce, v závorce doplněné textem „Jsme připraveni Vám pomoci“. Aspoň tam nelhali. Peníze nám asi za čtrnáct dnů vrátili do haléře.

Všechna další letecká spojení do Oděsy ale vyžadovala přestup, někdy i velice dlouhý. Nakonec jsem zvolil polské aerolinie LOT a trasu s přestupem ve Varšavě. Podle všech indicií to vypadalo, že Poláci poletí. Vypadalo. Za několik dní i od LOT přišel e-mail. Dovolím si opět ocitovat:
„Dear Passenger,
we kindly inform that your travel details have changed. 
The previous flight has been cancelled, you have been offered a new flight. Please check the details attached below.
If the proposed change does not meet your expectations, we encourage you to choose a new flight date on the same route for free by the Form on LOT.com.
...“

Ano, čtete správně, náš zpáteční let z Varšavy do Prahy opět zrušili, tentokrát nám ale nabídli jiný, pozdější. Ten sice protáhl náš pobyt na letišti ve Varšavě na čtyři hodiny, ale nebyla to katastrofa. Nakonec z toho byl příjemný oběd v restauraci s lákavým názvem „Meet the meat“. Steaky byl dobré. 

Předletová příprava

Létání do zahraničí, navíc mimo EU a do země označené na cestovatelské mapě tmavě červenou barvou, není v covidové době nic jednoduchého. Požadavky různých zemí se různí a zjistit je neznalému člověku dá docela dost práce. Po mnoha hodinách studia nejrůznějších českých a ukrajinských webů jsem zjistil, že úplně stačí přečíst dva: web českého Ministerstva zahraničí, kde jsou umístěny Rozcestník k cestování do zahraničí a Pravidla pro návrat, obojí průběžně aktualizované, a ukrajinský web Visit Ukraine, kde jsou souhrnně sepsána rovněž právě platná pravidla pro vstup do země. Koncem července, kdy jsme odlétali, platilo, že při vstupu na Ukrajinu musí být dospělý člověk buď plně očkován a prokázat to vytištěným EU osvědčením s QR kódem nebo ukázat osvědčení v aplikaci Tečka, nebo musí mít platný test PCR ne starší 72 hodin či antigenní mladší 48 hodin, a současně mít uzavřeno pojištění u pojišťovny akreditované na Ukrajině. Na již zmíněném webu Visit Ukrajine je odkaz asi na deset různých pojišťoven, základní varianta pojistky stojí okolo na tří stovek. Při návratu jsme potřebovali rovněž již zmíněné certifikáty o očkování nebo o odpovídajícím testu a potvrzení o vyplnění návratového formuláře. Odkaz na něj je např. ve výše uvedených Pravidlech pro návrat. Vyplnění není nijak složité, po odeslání se potvrzení zobrazí na počítači nebo mobilním telefonu, podle toho, na čem jej vyplňujete, přijde e-mailem na adresu, kterou uvedete ve formuláři, a také jako MMS na telefon. Já je pro jistotu nechal ještě vytisknout na recepci hotelu. Bez návratového formuláře odmítali už v Oděse pustit vůbec cestující k odbavení. Znovu je pak kontrolovali v Praze, kdo formulář neměl, nedostal se do republiky, dokud ho nevyplnil. Potvrzení o očkování nebo testu chtěli cestou tam hned v Praze, a pak v Oděse, na zpáteční cestě je nechtěli nikde. Poláci navíc před každým přistáním ve Varšavě ještě rozdali všem cestujícím k vyplnění vlastní formuláře formátu A4, hustě popsané z obou stran. Chyběl v nich snad jen dotaz na číslo bot.

Testy na covid

Zatímco ostatní účastníci zájezdu byli očkováni, Samantě jsme museli udělat nechat udělat test. I seznam laboratoří na Ukrajině, jejichž testy jsou akceptovány českými orgány, lze najít na webu českého Ministerstva zahraničí. Pobočku jedné z nic, Smartlab, jsme měli asi 300 m od hotelu. Na test se bylo možné zaregistrovat na webu, leč já jsem si řekl, že za optání nic nedám, a zašel jsem tam osobně. Perfektní prostředí, čistota, personál v bílých nažehlených uniformách s červeným lemováním, roušky a štíty na obličeji. Dohodli jsme se, že přijdeme bez registrace den před odjezdem. Mezitím dítě cestou do Vylkova trochu nastydlo, začalo smrkat a prskat, a v nás se poněkud smrskla dušička. Co kdyby to byl covid? S mírnými obavami jsme vyrazili na test. Po dvaceti minutách bylo jasno, byl negativní. Cena testu byla 660 hřiven, tedy asi 500 Kč, Samanta navíc dostala nějaké dětské dárečky. Příjemná zkušenost, i když test po celou dobu zpátečního letu nikdo nechtěl.

Hotel

Nechci dělat reklamu, ale nemůžu nezmínit hotel. Hotel Lermontovskij jsem objevil už při plánování své první cesty do Oděsy v roce 2017. Nevelký, tříhvězdičkový hotel v klidné části města nedaleko od největšího z oděských parků, Parku Ševčenka, patnáct minut pěšky od pláží a dvacet minut od centra. Útulné a čisté klimatizované pokoje, funkční Wi-Fi, snídaně formou švédského stolu, ale, co je hlavní, milý a přívětivý personál s osobním přístupem. Ochotně nám vyšli vstříc s několikerou změnou termínů ubytování, a dokonce bez úpravy ceny i s přesunem pobytu o rok. Jedete na celodenní výlet, místo zaplacené snídaně udělají přesnídávku do krabičky. 

K hotelu přimyká gruzínská restaurace Čača s výbornou kuchyní a skvělým výběrem jak jinak než gruzínských vín, v okolí je několik dalších restaurací, mimo jiné i ukrajinská „varenyčna“ Kačka, kde mají výborné varenyky, pelmeně nebo zelený boršč. A pivo z vlastního pivovaru. V okolí najdete restauraci U fontány, pizzerii nebo restauraci v areálu Oděského muzea současného umění, kde podávají zajímavá moldavská jídla i vína. Přes ulici je sámoška s nepřetržitým provozem a mimochodem slušným výběrem kvalitních vín z jižní Ukrajiny, směnárna, lékárna a o kousek dál i banka, zastávka tramvají a trolejbusů. Trolejbusem se dá dojet do centra. V Parku Ševčenka, napíšu o něm víc někdy příště, stojí celé léto lunapark, jenž si velikostí i počtem atrakcí nijak nezadá třeba s Matějskou poutí. Pro Samantu ideální místo na podvečerní procházky. Ale o tom zase někdy příště. Teď nechám prostor ostatním. 

(jer)