Ukrajinská kronikа 2021/16 (16.–30. června)

Druhá polovina června se nezapsala do dějin Ukrajiny žádnými příliš významnými událostmi. Zdá se, jako by se evropský fotbalový šampionát stal hlavní událostí, na kterou se soustředil zájem běžných fanoušků, ale i předních osobností země. Čtyři vystoupení ukrajinské reprezentace přitom nepůsobila příliš jednoznačným dojmem.

Mužstvo vedené trenérem Andrijem Ševčenkem, kterého lze označit za světově známou osobnost, postoupilo do osmifinále, tedy mezi šestnáct nejlepších celků, do značné míry šťastnou náhodou. Tato skutečnost však byla smazána úspěšným vystoupením proti švédské reprezentaci s postupem do čtvrtfinále, který lze vnímat jako rozhodný úspěch.

Potvrzuje to nejen rozsáhlý a zároveň emotivní komentář prezidenta Zelenského. Na první zasedání vlády po vítězství nad Švédy se premiér i s ministry dostavili v replikách reprezentačních fotbalových dresů. Většinu Ukrajinců přitom jistě hřeje vědomí, že ruská reprezentace skončila svá nepříliš úspěšná vystoupení už v základní skupině šampionátu.

Podíváme-li se na domácí dění, zaujme nás pozornost, které se dostalo vzpomínce na 25. výročí přijetí ukrajinské ústavy. Událost z konce června 1996, spojená s prezidentstvím Leonida Kučmy, byla jistě jedním z důležitých mezníků vývoje nezávislé Ukrajiny a její připomenutí lze chápat jako prolog k blížícím se srpnovým oslavám třicátého výročí ukrajinské nezávislosti.

Hlavní problémy současného ukrajinského vývoje spojené s nezbytnou reformou státního soudnictví se ovšem pohnuly kupředu jen minimálně. Řešení problémů, se kterým si nedokázal úspěšně poradit Petro Porošenko coby předchůdce Zelenského, pokročilo jen díky přijetí nového zákon o soudním systému a statusu soudců, který se dotýká i problémového postavení nejvyšší kvalifikační komise ukrajinských soudců. Nová norma předpokládá zapojení mezinárodních expertů do tohoto orgánu.

Více lze uvést o událostech souvisejících s mezinárodním postavením Ukrajiny. Podle očekávání nevneslo do této sféry nové akcenty dlouho očekávané setkání prezidentů Bidena a Putina v Ženevě, kterým vlastně druhá polovina června začala. Potvrdilo se samozřejmě zcela rozporné hodnocení situace kolem Ukrajiny oběma světovými předáky, zůstává nám ale utajeno, jaké místo tato tematika v rozhovorech zaujala a jak přesně se o ní hovořilo.

Vladimír Putin potvrdil nehybnost svých názorů na ukrajinské téma také v poslední den června, kdy odpovídal na dotazy svých ruských poddaných. Ruský vůdce naznačil, že nemá zájem na setkání s V. Zelenským, protože prý se o Ukrajině stejně rozhoduje ve Washingtonu. Putin také pokračoval ve své známé slovní ekvilibristice o společném „národu“ tvořeném Rusy, Ukrajinci a Bělorusy, v čemž ho krátce nato podpořil jeho běloruský přitakávač Lukašenko. Reakce došlé z Kyjeva však podle očekávání nenaznačily žádné pochopení pro projevy Putinova postkoloniálního syndromu.

Ostatně jestliže Putin se nechce bavit se Zelenským, většina představitelů členských států Evropské unie se zase nechce bavit s Putinem. Návrh už končící kancléřky Merkelové na uskutečnění takového setkání padl rychle pod stůl. Zároveň přibývají úvahy o charakteru a obsahu cesty ukrajinského prezidenta do USA, která je chystána na léto. Do sféry diplomatických jednání náleží také nedávný telefonický rozhovor V. Zelenského s papežem Františkem o aktuálních otázkách. Součástí tohoto jednání, které bylo načasováno do doby dvacátého výročí návštěvy papeže Jana Pavla II. na Ukrajině, se stalo též obnovené pozvání současnému pontifikovi k uskutečnění podobné cesty.

Zahraniční vztahy ovšem nejednou přecházejí do sféry vojenské a válečné. Ukrajina potvrdila svou trvalou orientaci na spolupráci se státy NATO spoluúčastí na manévrech v Černém moři, které vyvolaly velké podráždění Ruska. Vedly až k neomaleným výhružkám vůči posádce britské lodi Defender, která se v blízkosti Krymu přiblížila k údajným ruským výsostným vodám. Právě Británie se nedlouho předtím dohodla s Ukrajinou na budoucí spolupráci při stavbě vojenských lodí a v jiných záležitostech z této sféry.

Končíme koronavirovým tématem. Ukrajinská celostátní karanténa byla sice vládou prodloužena do 31. 8., realizována je však už v zeslabené podobě. Souvisí to s výrazným poklesem počtu onemocnění ve všech regionech Ukrajiny – v pracovních dnech jich nyní přibývalo zhruba mezi pěti sty a tisícem. Zároveň roste množství očkovaných osob – jejich počet dosáhl už téměř dvou milionů a z toho více než 710 000 Ukrajinců už absolvovalo obě dávky.

(boz)