Ukrajinská kronika 2021/5 (11.–20. února)

Vzpomínky na události počátku roku 2014 jsou v ukrajinském veřejném životě nadále velmi živé. Dědictví tehdejšího Majdanu či Revoluce důstojnosti vystupuje do popředí každoročně v druhé polovině února. Nebylo tomu jinak ani letos. Zdá se dokonce, že toto ohlédnutí bylo letos na pořadu dne ve větší míře než v roce minulém.

Hlavní doklad dnešního vnímání a hodnocení tehdejších událostí představuje rezoluce Nejvyšší rady Ukrajiny o Revoluci důstojnosti, schválená výraznou většinou poslanců dne 17. února. Text tohoto důležitého dokumentu – jakéhosi politického hodnocení sedm let starých událostí – byl sepsán dvaatřiceti poslanci před polovinou ledna tohoto roku. Tuto rezoluci schválily čtyři pětiny poslanců (295 z 361 přítomných), proti ní hlasovalo jen 18 z nich, ostatní se zdrželi nebo nehlasovali.

Revoluce důstojnosti je v dokumentu označena za jeden z klíčových mezníků budování ukrajinského státu a akt realizace ideje svobody ze strany Ukrajinců. Politický systém bývalého prezidenta Janukoviče, podporovaný Ruskem, je tu označen adjektivem „zločinný“ a zdůrazněno je, že byl zaměřen proti zájmům Ukrajiny. Události před sedmi lety také znamenaly rozhodnou a definitivní volbu evropské budoucnosti ze strany Ukrajiny.

Dokument lze chápat jako potvrzení skutečnosti, že nenastal a podle všeho už ani nenastane zvrat ukrajinské politiky, který byl v roce 2019 očekáván v důsledku nástupu prezidenta Zelenského a tehdy zvoleného parlamentu. Tyto skutečnosti ostatně potvrzují i další události. Především pokračuje ofenzíva současného politického vedení Ukrajiny proti čelnému proruskému politikovi Viktoru Medvedčukovi.

Rada národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny schválila 19. února sankce namířené jak proti němu a dalším sedmi osobám, tak proti devatenácti hospodářským subjektům. Jako důvod bylo uvedeno financování terorismu, projevující se mimo jiné nezákonným obchodováním s částmi Donbasu, které jsou nyní okupovány Ruskem. Jak konstatoval ukrajinský ministr zahraničí Kuleba, jeho země může v souvislosti s tímto opatřením očekávat minimálně další vlnu nepřátelské dezinformační propagandy ze strany východního souseda.

Jako kuriozitu lze uvést, že na sankce reagovala zvláště ublíženecky manželka Medvedčuka Oksana Marčenko. Ta prohlásila, že za této situace musí vstoupit do politiky, konkrétně prostřednictvím strany svého manžela, Opoziční platformy za život. Nelze vyloučit, že právě ona by se mohla v budoucnu stát čelnou představitelkou proruské, populisticky pracující politiky. Mohla by se tak vydat ve stopách někdejší „pokrokové socialistky“ Natalie Vitrenko a řady těch žen, jejichž účast v ukrajinském politickém životě měla více méně katastrofický charakter.

Do kategorie opatření, o kterých zde byla řeč v souvislosti s Medvedčukem & Co, spadá ještě proruský bloger Anatolij Šarij, tvůrce malé Strany Šarije, která je v úzkém spojení s už zmíněnou Opoziční platformou. Bezpečnostní služba Ukrajiny podezírá od 16. Února Šarije z vlastizrady. Šarij ovšem pobývá už po nějakou dobu ve Španělsku a bezprostřednímu postihu se tedy vyhne.

Druhým projevem současné ofenzivy prezidenta Zelenského proti zastáncům janukovičovských pořádků, přihrávajících ruským snahám o destabilizaci Ukrajiny, je dlouhodobá snaha o reformování soudní moci. Nejde jen o Ústavní soud, o kterém bylo v souvislosti s jeho předsedou Tupyckým už psáno. Problémem zůstává také známý Okružní správní soud města Kyjeva, vybavený nadměrnými pravomocemi a snažící se soustavně blokovat široké spektrum reformních snah. V neposlední řadě jde také o aktivity Nejvyšší soudní rady. Prezident Zelenskyj se ve snaze o reformu systému ukrajinského soudnictví obrátil na parlament a předložil tři vlastní návrhy zákonů, které by měly přispět k nápravě existujících nedostatků. Příslušné iniciativy budou poslanci teprve posouzeny.

Ukrajinská covidová agenda nedoznala v minulých deseti dnech příliš výrazného vývoje. Počty nově onemocnělých kolísaly mezi 2322 a 6531 denně, smrtelných případů bylo registrováno mezi 45 a163 denně. S určitým zneklidněním lze konstatovat, že epidemie se teď znovu přelévá do západních regionů země, kde před rokem začala, např. do Ivano-Frankovské a Černivecké oblasti. Trvání tzv. adaptivní karantény bylo vládou prodlouženo do 30. dubna a země čeká na první velkou dávku vakcín, které by měly být dodány z Indie. Původní předpoklad, že očkování začne 15. února, byl evidentně příliš optimistický a reálně se dá v této souvislosti mluvit až o poslední únorové dekádě.

Pokud jde o zahraniční vztahy Ukrajiny, zasluhuje zmínku skončená návštěva premiéra Šmyhala v Bruselu, kde jednal s čelnými představiteli Evropské unie i Severoatlantického paktu. Zdá se, že k žádnému podstatnému posunu v ukrajinsko-evropské agendě nedošlo. Podpora Unie pro Ukrajinu je nadále deklarována, ale jsou vyslovovány i výhrady k pomalému postupu a nedostatečné úspěšnosti boje proti korupci a reformování soudní správy. Takto vyzněla i rezoluce Evropského parlamentu o stavu plnění asociační smlouvy Ukrajiny s Evropskou unií. Poprvé vyjádřil stručně, leč výrazně svou podporu Ukrajině nový americký prezident Biden v projevu adresovaném online konanému Mnichovskému bezpečnostnímu fóru.

Za zmínku stojí ještě dvojdenní návštěva ukrajinské prezidentské dvojice ve Spojených arabských emirátech, konaná kolem svátku sv. Valentina a zaměřená na další rozvíjení obchodních vztahů. Kontrolní návštěvu Ukrajiny zároveň ukončila mise Mezinárodního měnového fondu. Ta jednala zatím bez definitivního výsledku o další půjčce, která by měla být Ukrajině poskytnuta v případě dořešení všech problémů, kterého se měnový fond domáhá.

(boz)