Karnevalový tanec ukrajinského disidenta

Leonid Pljušč: Na karnevalu dějin

V složitém a tragickém příběhu ukrajinského disidentství 60.–80. let sehrál specifickou roli matematik a literární historik Leonid Pljušč (1939–2015). Po propuštění ze sovětské psychiatrické léčebny, kde byl násilně držen, odcestoval v r. 1976 na Západ a ve Francii strávil aktivně poslední čtyři desetiletí života. Zároveň ale na Ukrajinu nezanevřel a až do své smrti tam cestoval a účastnil se různých besed. Otázkou je, nakolik je i přes svůj význam a tvůrčí činnost doma na Ukrajině přijímán a oceňován.

Leonid PljuščKniha Na karnevalu dějin vyšla poprvé roku 1976 ve Francii v jazyce, ve kterém byla sepsána, tedy v ruštině. Jelikož byl autor jako bývalý sovětský občan díky svým opozičním aktivitám poměrně známý, nenechaly na sebe dlouho čekat překlady do západních jazyků. On sám se v knize občas obrací na obyvatele nekomunistické části Evropy jako na své primární publikum.

V roce 1981 vyšel také exilový ukrajinský překlad, kdežto v Pljuščově domovině se to stalo až v letech 2002 a 2017. Vysvětlení zasluhuje v této souvislosti úloha ukrajinské spisovatelky Oksany Zabužko. Ta se s Pljuščem na konci jeho života spřátelila a chovala k němu i jeho tvorbě velký obdiv. Po roce 2004 a událostech tzv. „oranžové revoluce“ se stala jeho manažerkou a věrně autora doprovázela při různých debatách a přednáškách na jeho cestách po Ukrajině. Zabužková označila knihu v doslovu za dílo vysloveně kultovní pro všechny Ukrajince.

Čeští čtenáři se s paměťmi Leonida Pljušče setkali v překladu z původního ruského originálu od Martina Vrby – roku 2019 je vydalo nakladatelství Triáda. Navíc byl z nejnovějšího ukrajinského vydání převzat doslov jeho výše zmíněné iniciátorky. Je zde dále i rozsáhlá příloha věnovaná Pljuščově manželce Taťjaně Žitnikovové, jejímu dlouhému boji se sovětskými úřady a korespondenci s Amnesty International. Důležitou roli mají i vysvětlující poznámky Terezy Chlaňové a Hany Kosákové z Ústavu východoevropských studií FF UK. Vzhledem k tomu, že se jedná o opravdový „intelektuální epos“ s obrovským množstvím jmen a reálií, neuškodily by ještě podrobnější vysvětlivky snažící se dílo kontextualizovat i pro české čtenáře, kteří se zatím s moderní ukrajinskou historií nesetkali.

Kniha je rozčleněna na pět částí. Jedná se o vzpomínky z mládí, dvě části o autorově životě v Kyjevě (v zaměstnání a poté, co se už „naplno“ věnoval disentu) a dvě další z doby věznění a tříletého pobytu v psychiatrické léčebně. Kyjevské období je suverénně nejdelší a nejbohatší na faktografické údaje, ať už jde o jména, události, ale například i knihy, jež Pljušče tehdy zaujaly. Oksana Zabužková toto ve svém doslovu popisuje jako „příběh Leonidova intelektu.“

Zdá se, jako by se autor pokusil vytvořit komplexní obraz disidentského hnutí na Ukrajině – jakousi kroniku či encyklopedii. Proto v ní pravděpodobně najdeme tak velké množství vzpomínaných lidí. Autor vzpomíná na některé až neúměrně dlouze, přestože se objeví pouze na jediném místě. Charakteristiky jsou opravdu velice výrazné, Pljušč například jmenuje veškeré své spoluvězně a popisuje jejich výrazné povahové rysy. Sám sebe nevnímá jako hlavního hrdinu, ale jenom jako pozorovatele a zapisovatele.

Pljušč-Na karnevalu dějinKromě tohoto kronikářského žánru jsou přítomné poměrně dlouhé a četné úvahové pasáže – ať už o tématech, kterým se autor aktuálně věnoval (teorie her, kybernetika, zneužívání psychiatrie), tak o tématech poměrně „nahodilých“. Působí to, jako by autor rekonstruoval to, nad čím v té které době přemýšlel. Vzhledem k tomu, že se ale jedná o paměti psané s větším časovým odstupem a ne o deník, není jisté, nakolik je výsledek věrohodný. Úvahy jsou věnovány i ukrajinskému nacionalismu, literární vědě, psychologii vězňů a dost nečekaně třeba i feminismu.

V Karnevalu naopak až na pár výjimek nenajdeme ohlasy autorova osobního života. Svoji manželku Taťjanu nechává zastřenou tajemstvími, čtenář se o ní dozvídá pouze ze zmínek o jejím vlastním výzkumu a zapojení se do disentu. U dětí se nedozví ani jména: je známo pouze to, že se jedná o dva syny a zmiňováni jsou pouze, je-li to nutné pro pochopení nějaké jiné situace. Zvolení tohoto typu vyprávění by mohlo působit až nějak odosobněně, asociálně, případně lehce nevděčně ke své rodině, na kterou mělo Pljuščovo angažmá v roli „předního ukrajinského disidenta“ obrovské dopady. Myslím, že tato forma je zdůvodnitelná účelem, pro který Pljušč tuto knihu tvořil – jednalo se o pohled do sovětské každodennosti pro západoevropské publikum. Otázkou zůstává, jestli tento žánr unese i dnešní čtenář…

Doplňme ještě, že Pljušč velmi hluboce prožíval Pražské jaro roku 1968. Sympatizoval s reformními kroky československých politiků, což ho inspirovalo pro vlastní samizdatovou činnost. O něco později na něj silně zapůsobilo násilné potlačení tohoto pokusu. Pro české čtenáře je velmi zajímavé sledovat, jak popisuje Pljušč to, co znají Češi převážně jen z vlastního pohledu. Právě vzpomínky na dění krátce před srpnovými událostmi i na reakce Pljušče a jeho okolí na invazi do Československa našly v českém prostředí ohlas. Dokládá to například časopis Na východ, kde společně s představením celého Karnevalu vyšla třístránková ukázka právě z této jeho části.

Dva roky po vydání českého překladu je možno zamyslet se nad jeho ohlasem či úspěchem. Je třeba přiznat, že látka této knihy je příliš složitá na to, aby kniha zapůsobila jako bestseller, byť jen na poli memoárové literatury. Na druhou stranu se naskýtá otázka, jestli lze vzít dílo napsané pro velmi specifické publikum a přenést ho do dnešní doby, která je informacemi v podobě knih i internetových zdrojů zahlcena.

Samozřejmě nechci navádět k tomu, abychom jako společnost zanevřeli na knihy a spokojili se pouze s Wikipedií. Na druhou stranu však Karneval působí spíše jako pramen vypovídající o své době a o svém autorovi než jako kvalitní monografie. Ať bylo důvodem přehlcení jmény a fakty, žánrové neucelenosti a nadměrného rozsahu cokoliv, dá se říci, že tato kniha příliš mnoho českých čtenářů nezaujala…

 

Další zmínky na českém internetu:

https://www.magazinuni.cz/literatura/leonid-pljusc-na-k

Pljušč, L. (2019): Na karnevalu dějin. Přeložil Martin Vrba. Praha, Triáda. Stran 544. /ISBN 978-80-7474-232-3/

(klat)

Rubriky