Dějiny volyňských Čechů na mapách

Jiří Hofman – Jaroslav Klicpera – Věra Pelcová – Miroslav Hofman – Roman Štér: Historická mapa českého osídlení na Volyni

Volyň je částí Ukrajiny, která se výrazně zapsala do novodobých českých dějin či, jinak řečeno, do dějin českých zahraničních diaspor. Skupina volyňských Čechů se ve své druhé vlasti vyvíjela osmdesát let. Krajní mezníky tohoto období jsou symbolicky dány závěrečným desetiletím života dvou značně odlišných Čechů, a to Františka Palackého a Klementa Gottwalda.

Při používání pojmu Volyň v českém prostředí chybí většinou konkrétní představa o rozměrech tohoto regionu. Volyňská gubernie měla rozlohu téměř 72 000 kilometrů čtverečných, což je téměř stejný rozsah jako území České republiky. Od východu k západu měřila 416 kilometrů, od severu k jihu 293 km. Ani tato dvě čísla se výrazně neliší od délky a šířky současného Česka.

Počet knižních publikací o dějinách Čechů, žijících kdysi na Volyni, po roce 1989 výrazně vzrostl. O tuto skutečnost se zasloužil kromě jiných autorů také voják z povolání а odborník v oboru radistiky, ing. Jiří Hofman (1923–2011). Už ve vyšším věku pomáhal při obnovení spolkového života svých rodáků prostřednictvím Sdružení Čechů z Volyně a jejich přátel. Ačkoli nebyl historikem, přispěl nemálo k organizovanému výzkumu dějin etnické skupiny, ze které vzešel. Vybavuji si jeho návštěvu schůze výboru Sdružení Ukrajinců v České republice v r. 1992. Přišel mezi nás energicky působící pán výrazného projevu, který předvedl i svou aktivní znalost ukrajinštiny. Setkání to bylo krátké a příjemné a jen v otázce hodnocení Ukrajinské povstalecké armády jsme si neporozuměli…

Především Hofmanovou zásluhou vznikla také užitečná kartografická publikace, nazvaná „Historická mapa českého osídlení na Volyni“. Poprvé byla publikována v roce 1995 a vloni vyšlo její druhé, doplněné vydání. Na velkém složeném listu, umístěném v papírovém ochranném pouzdře, najdeme nikoli jeden, ale čtyři kartografické dokumenty. Kromě celkové přehledové mapy někdejší Volyňské gubernie je zde otištěna podrobnější mapa té její části, kde se nacházely české obce (měřítko 1:500 000). Dále jsou zde dvě mapy výřezové, zachycující širší okolí měst Lucku a Rovna, resp. Žytomyru (měřítko 1:200 000). Připojeny jsou samozřejmě vysvětlivky, přehled režimů a vlád na Volyni v období let 1868–1947 a čtyři místopisné fotografie.

Také pouzdro, ve kterém je mapa uložena, je vyzdobeno třemi historickými fotografiemi a menším výřezem starší mapy polské. Především je ale do něj všita více než čtyřicetistránková textová příloha s podrobnějšími vysvětlivkami a informacemi. Hlavní část zde tvoří tabulkový abecední seznam 652 měst, obcí a osad, osídlených kdysi v různém rozsahu Čechy (s. 10–30). Seznam je členěn do následujících dvanácti rubrik:

Důležitý je především údaj lokalizující příslušnou obec či osadu v rámci některé z map. Dále je graficky vyznačen podíl Čechů na počtu obyvatel každé obce – nad obcemi čistě nebo většinově českými převažovaly ty, kde zůstali Češi v menšině. Následuje údaj o vřazení každé lokality do už dávno neexistujících újezdů z dob carského Ruska a v případě nově vzniklých obcí i rok jejich založení. Editoři zařadili, pokud to bylo možné, také údaj o maximálním počtu Čechů doloženém k aspoň jednomu datu, resp. o počtu těch, kteří v r. 1947 reemigrovali. Úplnost těchto údajů je však velmi nestejná, protože v carském Rusku nebylo prováděno pravidelné sčítání lidu. U obcí je zaznamenána existence průmyslových, kulturních a církevních staveb, ale také spolků různého zaměření z meziválečné doby. Nechybí informace k období druhé světové války.

Příloha obsahuje kromě tabulky také text, v němž jsou uvedeny podrobné vysvětlivky i se seznamem pramenů a zdrojů, včetně zpráv o tom, jak vznikalo první vydání mapy i nezbytné ukázky podkladových dotazníků. Nechybí základní informace o českých periodikách vydávaných na Volyni, životopis ing. Hofmana a informace o elektronické verzi mapy, kterou bude možno dále upřesňovat a doplňovat, srov. www.VOLYNACI.cz.

Jak je patrné, informační cena reedice, připravené synem ing. Hofmana, vzrostl. Přesto zůstalo „na stole“ několik dílčích problémů, na které je třeba upozornit. První z nich vznikl zanesení českých názvů lokalit, příp. dalších údajů (vedení hranic) do starších map: ruskojazyčné z roku 1954 a dvou map polských vzniklých zřejmě v 30. letech (zcela přesné odkazy uvedeny nejsou). Nápisy na podkladových mapách se však dají číst jen obtížně.

Dalším problémem je určitý nelad v použitém místním názvosloví. Jména obcí a osad jsou k dispozici vlastně ve třech variantách (české, polské i ruské), chybí však z dnešního hlediska podstatné a nezastupitelné varianty ukrajinské, které jsou v současnosti užívány. Jejich uvedení by bylo rozhodně na místě i z hlediska svého druhu politické korektnosti. Není také uváděno současné administrativní zařazení obcí a osad nebo míst, kde se nacházely, v rámci systému dnešních oblastí, okresů a střediskových obcí. To samozřejmě znesnadňuje orientaci. A zajímavé by bylo v zájmu hlubšího srovnávání také uvedení nynějšího počtu obyvatel příslušných obcí.

Doplnění všech uvedených údajů by samozřejmě vyžadovalo množství dodatečné práce a její výsledky by byly relativizovány vloni uskutečněnou ukrajinskou administrativní reformou, zaměřenou na zmenšení počtu okresů a změnu jejich hranic. Přesto si myslím, že v budoucnu by měla být provedena takováto dodatečná práce v zájmu dalšího zdokonalení publikace i míry našich znalostí. Udělal jsem s pomocí ukrajinské, polské a ruské verze wikipedie několik konkrétních místních sond. Ukázalo se, že při troše úsilí se dají dohledat i poměrně zapadlé vesnice pod jejich nynějšími, často ne příliš odlišnými názvy.

Hofman, J. –Klicepra, J. – Pelcová, V. – Hofman, M. – Štér, R. (2020): Historická mapa českého osídlení na Volyni. Praha, soukromým nákladem. Druhé, doplněné vydání. Stran 42 (2) a mapová příloha. /ISBN 80-901878-0/

(boz)