Ukrajinské koljadky v českém překladu z konce 19. století

Koledy patří zcela neodmyslitelně ke křesťanským, ale někdy i k světsky pojímaným vánocům. Jsou charakteristické pro mnoha desítek národů, které Svátky Narození oslavují, tedy i pro Ukrajince. Součástí jejich tradičního písňového repertoáru jsou odedávna koljadky (opravdu se používá této zdrobněliny), ale i písně zvané ščedrivky. Dá se tedy nejen „koljaduvaty“, ale zrovna tak „ščedruvaty“…

vánoční koledováníOba typy obřadových písní jsou bezesporu zajímavým a velmi svébytným fenoménem ukrajinské kultury – jak po textové, tak i hudební stránce. Někdy se těm českým podobají, mnohé se ale výrazně liší. Možnost poslechnout si ukrajinské koljadky byla v českém prostředí před vznikem různých systémů záznamu zvuku a v době „předrozhlasové“ velmi omezená. Konkrétní znalost tohoto typu písní mohli získat jen Češi, kteří žili delší dobu v ukrajinském prostředí.

Určitou, ale velmi neúplnou představu o ukrajinských koljadkách mohly nabídnout také pokusy o překlad jejich textů do češtiny, které se však objevovaly poměrně sporadicky. Na jeden takový případ tu chci stručně upozornit.

Ve vánočním čísle katolického deníku Čech, resp. v jeho skromné sváteční příloze, si mohli zájemci 24. 12. 1894 přečíst dva soubory překladů. Maruše Blažková zde představila „Polské koledy na ´šviento Božego narodzenia´ (vánoce)“, zatímco Libuše Blažková nabídla ukrajinské „Koljady na roždestvo Christovoje (vánoce)“. Jednalo se v obou případech o překlady vydané bez notových příloh, ilustrací či potřebného vysvětlujícího úvodu. Polský soubor je rozsahem i počtem písní menší než ukrajinský. Polské písně jsou tři, zatímco ukrajinských koljad či koljadok bylo přeloženo devět. Už některé jejich názvy, resp. první verše, prozrazují stopy ukrajinského jazykového vlivu. „Bůh předvěčný nám narodil se“, “Chodí Hospod po ráji“ nebo „Oj, pojďme, pane brate, od chaty do chaty“…

PatrikBlazek

Texty obou souborů zůstaly přes všechnu snahu překladatelek poměrně toporné. Bylo to dáno snahou o přesnost – doprovodná poznámka říká, že „u překladu dbáno co nejvíce rázu původního“. Zároveň musíme brát v úvahu věk a míru zkušeností „obou Blažkových“. Přes rozšířenost tohoto příjmení je možno obě jeho nositelky snadno identifikovat. Jednalo se o dcery penzionovaného setníka rakouské armády Patrika Blažka, který se zhruba o tři čtvrti roku dřív vrátil ze služby ve východní Haliči do Čech. Blažek byl opatřen opravdu velkou rodinou, sestávající z jedenácti dětí – až na jednu výjimku se jednalo o dcery. Jeho kolega z redakce „Čecha“ zavzpomínal v létě r. 1905 v Blažkově nekrologu:

“Mojí matce způsobil jsem velikou radost, když jsem jej /P. Blažka/ i s rodinou pozval na /svatého/ Štěpána. Děti – tuším s chlapečkem аsi deset dívek – jako píšťalky u varhan od nejmenšího až k největšímu do posledního místečka obsadily dlouhý stůl, jež i rozkošně jako varhánky zpívaly rusínské vánoční písně. /…/ Zpívaly jako andělíčkové krásně. Přes tu chvíli nějakou vánoční píseň spustily a při každé matka ´červeným šátečkem´ oči si utírala nad těmi sirotky. /…/ Byl to tehdy můj nejšťastnější Štědrý večer, který jsem kdy na Vyšehradě zažil.“

V onom rodinném sboru zpívaly jistě i dvě Blažkovy dcery, věkově téměř nejstarší, které krátce předtím zkusily pořídit překlady koled. Maruši bylo přitom v té době pouhých sedmnáct let a Libuši dokonce jen šestnáct. Rozhodující byl přitom jistě podnět jejich otce. Patrik Blažek, rodák z Rychnova nad Kněžnou, strávil sice větší část vojenské služby v kasárnách různých českých měst, v r. 1891 se ale musel nedobrovolně přestěhovat na dva a půl roku do haličské Kolomyje. Ve volných chvílích se tam zajímal o život Ukrajinců, Poláků i Židů. Texty koled, otištěné v deníku „Čech“, si nepochybně právě v Kolomyji zapsal a přivezl je s sebou domů.

Blažek, o kterém tu napřesrok budeme psát podrobněji, připojil k překladům v „Čechu“ dvaadvacet vysvětlujících poznámek, z toho devatenáct ke koledám ukrajinským. Jedná se o vysvětlivky jazykové i věcné, na které by jeho dcery sotva stačily. Poznámky naznačují mimo jiné to, že Blažek přes určitou zmatenost terminologie, které užíval, chápal jasně rozdíly mezi Ukrajinci a Rusy. Nelišil se v tom nijak výrazně od Františka Řehoře, který v té době už také uzavíral svůj východohaličský pobyt.

Zakončeme tuto vzpomínku na Patrika Blažka ukázkou překladu jedné z koled, o který se pokusila jeho dcera Libuše:

 

“Oj, pojděme, pane brate, od chaty do chaty,

našim pánům hospodářům zakoledovati.

Oj, koledo, koledonko, tuze tys nám milá,

že přečistá Děva Syna dnes nám porodila.

Porodila Jej v jesličkách, v sele Betlejemu,

zažuryl se litý Herod až v Jeruzalemu.

A pastýři se hned sešli poklonu mu dáti,

i předvěčné Boží Světlo na zemi vítati.

Oj, pojděme, pane brate, od chaty do chaty

S koladoju štěstí, dolju všem lidem popřáti.“

 

Přejeme krásné vánoční svátky všem našim čtenářům…

(boz)

Rubriky