Kanadský ukrajinista a rusinista o sobě a své práci

Pavlo-Robert Magočij: Jak ja stav ukrajinoznavcem

Dnes téměř šestasedmdesátiletý profesor torontské univerzity P. R. Magocsi se postupně stal uznávaným odborníkem v oboru historicky orientované ukrajinistiky i nověji vzniklé rusinistiky. O životě tohoto autora jsme dosud u nás věděli jen málo, ačkoli se jeho syntéza stala základem několika kapitol dějin Ukrajiny, vydaných před pěti lety v češtině.

Magocsi-Jak ja stav ukrajinoznavcemLeccos o sobě Magocsi prozrazuje v nevelké knížce, publikované nedávno ukrajinsky v Užhorodě nákladem 1 000 výtisků. Nejedná se o klasickou autobiografii, ani o záznam rozhovoru. Základem textu se staly Magocsiho odpovědi na devět anketních otázek zadaných v r. 2016 pracovníkům Kanadského institutu ukrajinistických studií v Edmontonu. V knížce jsou tyto odpovědi označeny jako eseje a doprovozeny řadou textových příloh a fotografií.

Výsledek, který můžeme číst, působí jako Magocsiho obhajoba vlastní osoby a činnosti, ale zároveň jako bilanční úvaha, projevující zjevné uspokojení nad výsledky vlastní práce. Jedná se také o zamyšlení nad půlstoletím oboru, který se v USA i v Kanadě postupně s úspěchem rozvinul, a nad jeho perspektivou.

Autora, narozeného v menším městě státu New Jersey, lze označit za Američana vzešlého z rusínských předků. Magocsi postupně poznával své rodové kořeny, spjaté s pomezím Ukrajiny, Maďarska a Slovenska. Od této skutečnosti se odvíjel i jeho vztah k československému prostředí. Jako začínající vědec pobýval koncem 60. let vždy část roku v Praze a na severovýchodním Slovensku, kde ho zastihla i srpnová okupace roku 1968. O něco později se oženil s rodačkou ze severovýchodního Slovenska vzešlého z tamního rusínského etnika, resp. z té jeho části, která se neztotožňuje s ukrajinstvím.

Může zaujmout autorova poznámka týkající se jeho někdejších československých pobytů. Na s. 81 vzpomíná na to, jak vnímal za pobytů v Československu tehdejší český vztah k ukrajinské tematice:

„Po r. 1967 jsem začal trávit každoročně stále více času v komunistickém Československu. Jednou to bylo celých čtrnáct měsíců pobytu v Praze na základě amerického programu vědecké výměny. Zjistil jsem, že ve slovanské zemi, dokonce sousedící s Ukrajinou, o ní lidé téměř nic nevěděli. Když se Češi nebo Slováci zmiňovali o zemi na druhé straně jejich východní hranice, užívali jen jeden termín – Rusko. Přitom územím, které bezprostředně přiléhalo k jejich hranici, byla Zakarpatská oblast Ukrajiny – někdejší region Československa. Vše, co se nacházelo východně od Československa, bylo prostě Ruskem a vše s ním spojené bylo špatné. Pokud Ukrajinu vůbec někdo zmiňoval, pak jen jako provincii Ruska, přesněji řečeno Sovětského svazu, který byl pro Čechy a Slováky něčím ještě horším.“

V rámci americké historické ukrajinistiky zaujímal Magocsi od 60. let 20. století nastálo poněkud atypické postavení, což se v mnohém odvíjelo od jeho osobního ztotožnění s rusínstvím a se snahou začínajícího autora o odborné zpracování otázek, které s tímto fenoménem souvisejí. Cesta Magocsiho k uznání jeho odborné práce a postup v rámci oboru byla proto složitější než v případě jeho amerických a kanadských kolegů a vrstevníků, kteří byli většinou ukrajinského původu.

Pozoruhodné jsou v této souvislosti autorovy údaje o ne vždy ideálních vztazích mezi pracovníky téže vědecké disciplíny, i když tady by bylo dobré znát také interpretaci jiných účastníků různých sporů a nedorozumění. Zajímavý je také výklad o někdejších podmínkách a způsobech financování ukrajinistiky v kanadském prostředí. Příslušné skutečnosti zůstávají pochopitelně utajeny laikům, ale v řadě případů i některým specialistům.

Knížka vydává zajímavé, byť jistě subjektivní svědectví o vývoji ukrajinistiky v době, kdy se úspěšněji a svobodněji rozvíjela v západním, zejména severoamerickém světě než přímo v Ukrajině. Zaujme i Magocsiho představa o tom, jak by měl vypadat další vývoj právě severoamerické ukrajinistiky. Je přesvědčen, že důležitý není počet pracovišť, kde bude rozvíjena, či počet ukrajinistů. Nemyslí si také, že by mělo být pravidlem pěstování americké ukrajinistiky lidmi ukrajinského původu.

Cestu oboru kupředu vidí Magocsi hlavně v prohloubení výzkumu zejména v těch oblastech, které byly dosud zanedbány, např. uměleckohistorické a hudebněhistorické. Více o tom říká jeho pět let starý projekt Mezinárodního centra studia Ukrajiny – zdá se však, že k jeho realizaci, je-li vůbec reálná, povede opravdu dlouhá a nesnadná cesta.

Autor předkládá pohled, který je nevšední a užitečný svou atypičností – je veden ze značně specifického úhlu. Magocsi jako ukrajinista, který pomohl zakládat dříve spíše živořící rusinistiku, přináší interpretace, které mnoho ukrajinských odborníků provokují nebo přímo pobuřují. Je pochopitelné, že představitelé obou oborů se zákonitě dostávali a dostávají do výrazných sporů o výklad některých otázek.

Jablkem sváru byla a do dneška zůstala otázka, jak chápat pojem Rusín a historické proměny jeho obsahu. S tím samozřejmě souvisí i výklad o vzájemném poměru Rusínů a Ukrajinců, který stále ještě směřuje k naprosto protikladným závěrům. Magocsi je vzácnou ukázkou odborníka, který se snaží oba obory rozvíjet paralelně, úspěšně mezi nimi lavírovat a zároveň je v jistém směru propojovat.

Knihu uzavírá více než čtyřicetistranná příloha, přinášející dokumenty doplňující Magocsiho výklad. Zaujme určitě text z r. 1992 nazvaný „Mé zkušenosti ve věci kontaktů s tajnými službami“ (s. 123–131). Jeho část souvisí s autorovými návštěvami Československa i Zakarpatska, kde se o něj zajímaly jak STB, tak KGB. Bylo by zajímavé vědět, co by o této problematice případně vypověděly prameny jiného druhu.

Nakonec čtenáře může napadnout otázka, jak by asi vypadala a o čem by vypovídala Magocsiho kniha, která by se mohla jmenovat „Jak jsem se stal rusinistou.“ Teprve po jejím přečtení bychom si dokázali s větším úspěchem dotvořit obraz vývoje a směřování aktivit tohoto odborníka.


Magočij, P. R. (2018): Jak ja stav ukrajinoznavcem. Užhorod, Vydavnyctvo V. Paďaka. Stran 141 (3). /ISBN 978-966-387-116-5/

(boz)