Ukrajinská kronika 2020/22: druhá polovina listopadu

Je jisté, že stejně jako kdekoli ve světě, tedy i v Ukrajině se stala tématem celého roku koronavirová epidemie. Dnes je již na místě uvažovat, nakolik bude toto konstatování platit i napřesrok. Užitečnější než neperspektivní věštění bude zhodnocení minulých dvou týdnů. Počet ukrajinských případů během nich vystoupal z téměř 558 000 zhruba o třetinu na skoro tři čtvrtiny miliónu osob.

Rostou samozřejmě i ostatní číselné ukazatele – lepším či horším způsobem. Faktem zůstává, že se před koncem listopadu uzdravila zatím méně než polovina onemocnělých, a to 47 % - tento ukazatel je menší než v Česku. Podíl osob, které covidu podlehly, se v Ukrajině drží na úrovni 1,7 % a tento ukazatel nepůsobí zcela katastrofálně, v Česku teď činí 1,6 %. Počet provedených testů na ukrajinském území vystoupal na více než čtyři a půl miliónu. Nevíme samozřejmě, s jak přesnými čísly se v obou zemích pracuje.

Podstatnější budou sociálně-ekonomické dopady epidemie a všech střídavě zaváděných, měněných i rušených karanténních opatření. Podle odhadů z úřadu ukrajinského prezidenta nebude činit propad ukrajinské ekonomiky za tento rok více než 5 %. Opět se nabízí srovnání s jinými zeměmi, ale to je jedno z témat pro skutečného odborníka.

V každém případě lze už dnes říci, že covidová smršť se stala jedním z činitelů, které podstatným způsobem poznamenaly prezidentování Volodymyra Zelenského. Tato neočekávatelná agenda naplnila už téměř polovinu doby úřadování pátého prezidenta země – téměř devět měsíců z necelých devatenácti. Ať hodnotíme působení současného prezidenta jakkoli, musíme si klást otázku, zda by si jeho předchůdce Porošenko a tehdejší premiér Hrojsman dokázali poradit s epidemií lépe. Pokud bychom Zelenského hodnotili z hlediska toho, nakolik byl a je úspěšný při organizování boje s nákazou, nebylo by asi na místě tak kritické hodnocení jako v případě takového Donalda Trumpa, Borise Johnsona či Aleksandra Lukašenka.

Ať je tomu jakkoli, vládne i v ukrajinských podmínkách nejistota, jak postupovat dále a jaká zdravotnická opatření by mohla být napříště nejúčinnější. Zatím nebylo oficiálně sděleno, nakolik se osvědčila víkendová karanténa, kterou však část Ukrajinců i tak dostatečně nedodržovala. Parlament zamítl návrh rezoluce na její zrušení, zároveň však vláda zřejmě nepřistoupí k jejímu dalšímu prodloužení.

Ukrajinský kabinet diskutuje o případném zavedení tzv. lockdownu, není však jisté, jak dlouho by měl platit – např. ministr vnitra navrhuje jeho přísnou variantu v délce tří až čtyř týdnů. Ministr zdravotnictví konstatuje nezbytnost takového patření, pokud by počet onemocnělých dosáhl počtu 30 000 za jediný den nebo v případě hrozícího kolapsu zdravotnického systému. Přes všechny problémy zatím taková situace nehrozí, neboť dosud nejvyšší počet onemocnělých za jeden den vystoupil dne 27. 11. na 16 294 osob.

Je samozřejmé, že ve hře je i způsob slavení vánočních a novoročních svátků. Nejasností je tedy mnoho, ale ministr zdravotnictví Stepanov zatím své křeslo udržel. Zajímavé je konec konců i to, že za popsané situace dokázala Ukrajina zorganizovat z jara odložené mistrovství Evropy v moderní gymnastice.

Ukrajina také tradičně vzpomínala, protože na konec listopadu připadlo 86. výročí stalinského hladomoru a sedmé výročí vzniku Majdanu. Dnes už je zjevné, že současný prezident zaujímá ve vztahu k těmto dvěma významným událostem moderních ukrajinských dějin stanovisko, které se příliš dramaticky neliší od jeho předchůdce, ač kdysi vládly obavy z jeho méně příznivého přístupu k těmto tradicím. V tomto směru vzbuzují neklid spíše neznámí „hrdinové“, kteří v různých lokalitách ve stínu noci ničí památky věnované obětem hladomoru či padlým na Majdanu. Jde o ozvuky snah politických sil, které jsou sice v menšině, ale setrvávají na svých postsovětsko-proruských názorech, které jsou pro další vývoj Ukrajiny tak nebezpečné.

Znovu se prokázalo celkem stabilní rozvržení sympatií k politickým proudům, charakterizujícím vývoj různých ukrajinských regionů. Tuto skutečnost potvrdilo druhé kolo primátorských voleb ve větších ukrajinských městech. Účast voličů dosáhla hodnoty pouhých 29,5 % a většina osvědčených (v dobrém i zlém) primátorů dokázala udržet svou funkci. Podstatné je, že tito představitelé místní politiky většinou nejsou vázáni na politické strany o celoukrajinské působnosti.

Na adekvátní formu dořešení čeká problém složení a činnosti Ústavního soudu, jednajícího v řadě případů v rozporu s reformními snahami vedení země, resp. jejího nejvyššího představitele. Rozhodující bude v této věci výsledek hlasování parlamentu, do kterého prezident zaslal návrh zákona o trestní zodpovědnosti za podání nepravdivých informací v ročních finančních výkazech. Prosazení příslušných deklarací bylo v minulých letech vnímáno jako doklad skutečného úsilí Ukrajiny o boj proti politicko-hospodářské korupci, nedávné rozhodnutí Ústavního soudu však tento úspěch shodilo ze stolu.

V podstatě beze změny je situace kolem frontové linie v Donbasu. Rusko dalo znovu najevo plnou podporu svých protektorátů v Donecku a Luhansku a už z tohoto důvodu se nepodaří dosáhnut žádné další dohody při jednáních v Minsku. Jisté také je, že do konce roku nedojde k dalšímu vrcholnému setkání představitelů Ruska, Ukrajiny, Německa a Francie – minulé se uskutečnilo téměř přesně před rokem v Paříži. Nedojde ani na původně očekávanou výměnu zajatců mezi bojujícími stranami.

V oblasti zahraniční politiky lze konstatovat další ochlazování vztahů mezi Ukrajinou a dožívajícím lukašenkovským režimem v Bělarusi – běloruský kvasipresident ostatně není z ukrajinské strany uznáván. Opět se vyostřily už řadu let stagnující ukrajinsko-maďarské vztahy, což souvisí s ukrajinskými obavami z maďarského vměšování do problematiky Zakarpatské oblasti. Zmínku určitě zaslouží návštěva ukrajinského premiéra Šmyhala v Turecku, které se stalo lokální velmocí v prostoru mezi středomořským a černomořským areálem i mezi Evropou a Asií a zručně lavíruje ve svých vztazích k Ukrajině i Rusku.

Nakonec snad zaujme i zpráva týkající se hospodářsko-migrační agendy. Bylo sděleno, že v r. 2019 získalo povolení k pobytu v členských zemích Evropské unie 757 000 Ukrajinců. Ve srovnání se všemi jinými skupinami tohoto typu tvoří Ukrajinci tu jednoznačně největší.

(boz)