Zakarpatská Ukrajina a její architektura období 1. Československé republiky v době vzniku a dnes

Úvod

Předkládaný referát obsahuje fotografie staveb vybudovaných na Podkarpatské Rusi pod patronací československé vlády, reprodukované z publikace Technická práce v zemi Podkarpatoruské 1919-1933, vydané k příležitosti celostátního sjezdu spolku československých inženýrů (SIA) v roce 1933 v Užhorodě užhorodským odborem tohoto spolku. Tento krásný sborník (spolu s dalšími dvěma podobnými sborníky SIA z let 1932 a 1935) mám šťastným řízením osudu ve své knihovně. Jedná se o mimořádně zajímavou a kvalitně provedenou publikaci o rozsahu 386 stran, s množstvím fotografií, plánů, statistických tabulek, grafů a map, pregnantně popisující činnost československých inženýrů a dodavatelských firem na území tehdy zvaném Podkarpatská Rus, dnes nazývaném obvykle Zakarpatská Ukrajina.
Jak uvádí redaktor sborníku Ing. Jan Musil ve svém úvodu, cílem sborníku nebylo nic menšího než „podati přehled technické práce v zemi Podkarpatoruské od převratu do dneška, přehled toho, co jsme vykonali za těch 14 roků pro náš stát, náš lid, naše Podkarpatsko. Kromě toho má publikace stručně informovati veřejnost o stavu a rozsahu průmyslu, živností, přírodního bohatství, peněžnictví, školství, rozvoji větších měst apod., a má se státi hledanou příručkou v nejširších kruzích.“
Sborník lze doporučit jako základní literaturu každému, kdo se zajímá o stav a vývoj Podkarpatské Rusi v období prvních 14ti let  1. Československé republiky (dle mého zjištění se jeden výtisk nalézá také v depozitáři Národní technické knihovny v Praze). Je až neuvěřitelně obsáhlým zdrojem informací a dotýká se všech hlavních oborů lidské činnosti, formujících krajinný, urbanistický a architektonický ráz země, tj. komunikace a doprava, pozemní stavby, vodní stavby, zeměměřičství, lesnictví, zemědělství, přírodní bohatství, průmysl a dále také školství, zdravotnictví, bydlení, peněžnitctví a mnohých dalších.  Popis nespočívá pouze v přehledu a vyobrazení nejdůležitějších realizovaných staveb, ale také v podrobném popisu stavu jednoho každého odvětví v celé podkarpatoruské zemi. Např. v kapitole Průmysl a živnosti najdeme výpis 35 průmyslových odvětví s výčtem jejich továren, pro příklad uvádím prvních několik z nich: Sklárny, Kruhové cihelny, Lomy, Kaolinový důl,Továrna na pomníky, Továrna na zpracování mramoru, Slévárna železa, Lopatárny (hamry), Výroba zvonů, Výroba drátěných hřebíků, Výroba sporáků, drátěného pletiva, plechového a zámečnického zboží .. Součástí publikace je velké množství statistických tabulek, rovněž pro veškeré obory.
Zejména z kapitoly Školství tak můžeme získat i pregnatní informace  o tehdejší sociální situaci a národnostním složení  v zemi, kdy se  v jedné z tabulek dozvíme např. počet obecných škol v školním  r. 1932/33 podkarpatoruských (rusínských), maďarských, německých, rumunských, československých a hebrejských, a to včetně počtu tříd, žáků a učitelů. V jiné tabulce se zase dozvíme o počtu škol mateřských, obecných, měšťanských, speciálních a středních v r. 1920 a v r. 1930. V kapitole Statisický přehled pak nalezneme základní statistická data o celé zemi, jako je počet obyvatel, národnostní složení, výměry kultur (lesy, orná půda, pastviny atp.), početní zastoupení náboženství, povolání, gramotnost aj. Zajímavým dokladem je také závěrečná rozsáhlá Inzerce (čítající 46 stran), kde nalezneme dobové reklamy na nejrůznější československé průmyslové podniky, zejména stavební, ale i elektrotechnické, chemické, energetické, potravinářské aj., a to jak se sídlem v Podkarpatské Rusi, tak i na Slovensku, v Čechách, Moravě a Slezsku.
Hlavním záměrem této zprávy je k jednotlivým stavbám připojit současné fotografie, které jsme já a moji přátelé pořídili převážně během cesty v září roce 2019 a částečně také o dva roky dříve v červnu 2017. (Není-li pod fotografií uvedeno datum, pochází z roku 2019).  Připojuji však i nejzajímavější budovy vyobrazené ve sborníku, ke kterým nemám současnou srovnávací fotografii. Součástí referátu jsou také fotografie zajímavých děl moderní architektury, které jsme během cest pořídili, ale ve výše uvedené publikaci jejich zobrazení není.
Z předloženého souboru ukázek architektonických děl vzniklých v období let 1918-1933 je, myslím, patrná vysoká úroveň tehdejší československé architektury. Zastoupena jsou díla různých modernistických stylů,  ve stylu  geometrické moderny (Říhovy státní obytné domy v Sevluši a dalších městech, budova knihovny v Luhách od neznámého autora), ve stylu s prvky lidové architektury,  připomínajícím stavby Dušana Jurkoviče (státní hornická kolonie v Solotvinu), i ve stylu rané kotěrovské moderny typu Trmalova rodinného domu v Praze - Strašnicích  – všechny tyto vlivy se snoubí ve vynikající státní kolonii rodinných domků spolu s přilehlou budovou okresní nemocenské pojišťovny v Chustu  z dílny kanceláře  Freiwald-Böhm. Při návštěvě této čtvrti si nelze nevzpomenout na pražskou Ořechovku, kde tito tvůrci také navrhli několik domů. Strožejší až monumentální formy formy s velkou mírou prosklení fasád zvolili tíž architekti pro budovu státního reálného gymnásia v sousedství kolonie. Stopa  tvůrčího dua Freiwald-Böhm je pravděpodobně mezi československými architekty působícími v době 1. Československé republiky na Podkarpatské Rusi největší a nejzásadnější, a to jak co do rozsahu, tak i kvality. Vyloučit nelze ani jejich autorství některého z krásných obytných nájemních domů na Malém Galagu, z nichž jeden je postaven ve stylu rondokubismu (někdy označovaném také jako „obloučkový“ anebo „národní“ styl), toto se mi však zatím nepodařilo ověřit.
Dále bych upozornil na několik mimořádných staveb,  nacházejících se v metropoli Zakarpatské Ukrajiny Užhorodě. V moderní úřední čtvrti Malé Galago, vybudované kompletně mezi lety 1923 – 1930 na základě regulačního plánu architekt Adolfa Liebschera, to jsou, kromě již výše uvedených bytových domů, v  monumentální klasicizující formě postavená budova zemského úřadu od architekta Františka Krupky,  filiálka Národní banky od architekta Františka Šrámka ve stylu moderního klasicismu (hmotově a stylově velmi podobná budovám Antonína Engela, zejména budovám ČVUT v pražských Dejvicích a Ministerstva dopravy v Praze. Kupříkladu vstupní dveře Ministerstva dopravy,  z masivního dřeva se čtvercovými prosklenými otvory a s velkým nadsvětlíkem, a dveře filiálky Národní banky v Užhorodě jsou takřka identické. Výraznou stylovou podobnost lze shledávat také se stavbami Františka Roitha, mj. také ve způsobu osazení soch na vstupním portálem, zejména s budovami Ministerstva zemědělství, Městské knihovny v Praze a pošty v Jilemnici; patrně ne náhodou, neboť F. Roith je autorem také hlavní budovy Národní banky v Praze, tedy stavby od stejného zadavatele, nabízí se tedy úvaha o zadání investora dodržet jednotný styl svých reprezentačních budov.  Podobné inspirační zdroje lze vysledovat i u další velké veřejné stavby na Malém Galagu, budovy policejního ředitelství arch. Františka Sandera). Na Malém Galagu se nacházejí také obytné domy pro poštovní zaměstnance ve stylu purismu od architekta Liebschera a dále mimořádná  funkcionalistická budova pošty s oblým nárožím jednoho z nejvýznamnějších českých architektů 1. poloviny 20. století Josefa Gočára.
V centru Užhorodu se nachází krásná funkcionalistická stavba Živnostenského domu (také Dům legionářů) od architekta Františka Krupky s typickým prvorepublikovým kavárenským prostorem za obřím vyloženým proskleným výkladcem s oblým nárožím v prvním patře. Předkládám také fotografii funkcionalistického místního Baťova obchodního domu, pravděpodobně díla Josefa Gočára.
Takřka v celé oblasti Zakarpatské Ukrajiny najdeme ze sledovaného období řadu kvalitních staveb ve stylu funkcionalismu.           Z těchto upozorňuji na kojenecký pavilon Dětského domova v Mukačevu předního českého architekta Jaroslava Fragnera.     Ve dvou případech jsem si dovolil vybočit ze zaměření referátu na moderní architekturu, a to v případě nádherné, bohužel zanedbané neogotické budovy ubytovny zaměstnanců železárny v Kobylecké Polaně a neodolal jsem také podělit se o dle mého názoru, v dobrém slova smyslu, pozoruhodnou postmoderní stavbu na jedné z hlavních ulic v Ťačivu. 

Publikace

Obsah publikace

Solotvino (pozn.: dříve též Slatinské Doly) – státní hornická kolonie – nájemní domy

Solotvino –  státní hornická kolonie – nájemní domy

Solotvino – státní hornická kolonie – nájemní domy – dvorní strana

Solotvino – státní hornická kolonie – rodinné domy

Solotvino – státní hornická kolonie – rodinné domy

Solotvino – rodinné domy

Solotvino - škola

Chust – státní kolonie rodinných domků, vpravo gymnázium

Chust – státní kolonie rodinných domků, náměstí

Chust – státní kolonie rodinných domků

Chust – státní kolonie rodinných domků

Chust – státní kolonie rodinných domků

Chust – státní kolonie rodinných domků

Tento objekt prošel opravou za finančního přispění Evropské unie. Ačkoliv naštěstí nedošlo k aplikaci fasádního zateplovacího systému, oprava neproběhla na dobré úrovni – jsou zde plastová okna a dveře, kamenná schodiště obložená keramickými obklady či  potřená cementovou stěrkou, plechová imitace střešních tašek apod. Opravený dům tak zdaleka nemá architektonickou hodnotu domů neopravených. V současné době je těch dochovaných, neopravených, drtivá většina, opravené jsou vlastně výjimkou. Jedná se téměř o skanzen prvorepublikové moderní architektury. Bohužel se však zřejmě neodvratně blíží doba, kdy budou opravovány a „energeticky vylepšovány“ další domy a tato mimořádná architektura bude, i vzhledem ke zřejmé absenci památkové péče v této oblasti, poškozována.

Chust   – státní kolonie rodinných domků

Dva původně stejné domy - dochovaný stav –  nový stav – zatím spíše výjimečný příklad devastující „obnovy“

Chust – budova okresní nemocenské pojišťovny

Chust – budova okresní nemocenské pojišťovny – detaily, interiér      

Chust – státní reálné gymnázium

Chust – státní reálné gymnázium – dvorní strana

Chust – státní reálné gymnázium – interiér    

Chust 

Užhorod – Živnostenský dům (také Dům legionářů)

Užhorod – budova zemského úřadu

Užhorod – Malé Galago

Užhorod – Malé Galago - filiálka Národní banky

Užhorod – Malé Galago – pošta

Užhorod - státní česká obecná Masarykova škola pětitřídní

Užhorod

Užhorod

Užhorod – obytné domy na Malém Galagu

Užhorod – Baťův obchodní dům

Stavba se bohužel nedochovala v příliš autentickém stavu, spolu se sousedními domy však foto 2017 stále vytváří zajímavý soubor funkcionalistických budov.

Mukačevo

Mukačevo 

Mukačevo - kancelářská budova firmy Ing. Kolena a spol. 

Mukačevo – Baťův dům – 1930

Antalovice, Buština

Sevluš, Svalava, Perečín

Státní obytné domy v různých městech

Vesnické ozvěny moderny - škola v Bohdanu

Vesnické ozvěny moderny – knihovna v Luhách

Vesnické ozvěny moderny

Nad rámec referátu…...

EDIČNÍ POZNÁMKA  

Tato práce vznikla tak trochu náhodou, když jsem s údivem zjistil, že některé fotografie, které jsme s přáteli na dvou cestách po Zakarpatské Ukrajině pořídili, se téměř dokonale shodují co do pozice fotografa s fotografiemi v publikaci Technická práce v zemi Podkarpatoruské 1919-1933. Ačkoliv jsem si publikaci před svojí druhou cestou poměrně podrobně prostudoval, se záměrem pořizovat srovnávací fotografie jsem tam neodjížděl, o čemž svědčí i to, že jsem s sebou ani neměl fotoaparát a většinu fotografií pořídil můj souputník.

PODĚKOVÁNÍ AUTORA

Na závěr bych chtěl poděkovat několika lidem, bez kterých by tento elaborát nemohl vzniknout. Především mému skvělému strýci, lesnímu inženýrovi Zdeňkovi Rysovi, který mi již před asi 15ti lety věnoval ony tři sborníky Spolku československých inženýrů, které zdědil po  svém otci, chemickém inženýrovi Zdeňkovi Rysovi.

Dále bych chtěl poděkovat svým dvěma přátelům, díky kterým jsem  se na Zakarpatskou Ukrajinu vypravil. V roce 2019 to byl Jan Šimek, odborný pracovník Národního pedagogického muzea a knihovny J. A. Komenského, který mě přizval na svoji cestu po Zakarpatské Ukrajině, na které se profesně zabýval archivním i terénním výzkumem československých škol. On je také autorem většiny fotografií v tomto elaborátu. Na této cestě jsme navštívili všechna významná města na  páteřní západo-východní  silnici Zakarpatské Ukrajiny (kromě Užhorodu), tj. Berehovo, Mukačevo, Ťačiv, Solotvino, Velký Bočkov a Rachov a také několik menších sídel, nemluvě o horské túře přes nejvyšší ukrajinskou horu Hoverlu.

V roce 2017 jsem předtím byl na Zakarpatské Ukrajině na hromadnější turistické výpravě organizované mým kamarádem historikem a geografem Jiřím Martínkem. Kromě putování za přírodními krásami a po stopách Nikoly Šuhaje Loupežníka, tj. Koločavou, Mižhirjí a okolními horami a sídly, jsme navštívili také Mukačevo a Užhorod, a tedy i odtud mohu prezentovat několik současných fotografií moderní architektury.

Autoři fotografií: Jiří Martínek, Martin Merger, Jan Šimek, Kateřina Wágnerová

Poznámka redakce: Veškeré materiály v tomto článku jsou majetkem autora a bez jeho svolení je nelze použít!

(MM)