Ukrajinské dějiny posledního století ve hře dat

Když si historik trochu hraje s odborným materiálem, který má k dispozici, a zapojí do toho své skrovné znalosti matematiky, může být výsledek zajímavý i problematický zároveň. Právě to je však obsahem následujících řádků psaných na sklonku roku 2016. Za úvahu snad podobný pokus stojí.

Objektem našich úvah bude poslední století ukrajinských dějin, tedy doba od prosince roku 1916. Když matematika, tak matematika – rozdělme si ono století na čtyři časové díly a každou ze čtvrtin pak pro upřesnění orientace ještě na polovic. Poté se zkusme podívat, co bylo pro to které období charakteristické, a zauvažovat, zda se z toho dá vyvodit určitá logičnost směřování ukrajinského vývoje.

Prosinec 1916: Ukrajina na tehdejších mapách světa či frontových oblastí neexistuje, její západní částí vede zároveň frontová linie mezi ruskou armádou na jedné straně a oddíly Rakouska-Uherska a jeho spojenců na straně druhé. Duchovní i hmotné úspěchy ukrajinského hnutí v rakouské Haliči a Bukovině válka do značné míry zničila, ukrajinské hnutí v Rusku je od počátku války přitlačeno k zemi. Hlavní představitel ukrajinského hnutí, historik Mychajlo Hruševskyj, je držen v ruské internaci mimo území Ukrajiny. Do počátku revoluce v ruské říši, která se pokusila tuto bilanci změnit, zbývají už jen dva tři měsíce.

Červen 1929: Přestože pokus o ustavení ukrajinského státu byl v letech po první světové válce utopen v krvi, na většině ukrajinského území existuje pseudostátní celek jako jedna z republik Sovětského svazu vybavená na papíře určitými právy. Ukrajinci žijící v částech své země anektované Polskem a Rumunskem jsou postaveni do daleko problematičtějšího postavení a brání se proti tomu mj. založením Organizace ukrajinských nacionalistů. V SSSR prožívají ukrajinská kultura a věda závěr jediného svobodnějšího desetiletí, které jim bylo v komunistickém období dopřáno. V polovině roku už je připravováno zatčení několika desítek čelných představitelů ukrajinského hnutí, kteří budou obviněni a souzeni za účast ve zřejmě vůbec neexistujícím Svazu pro osvobození Ukrajiny. Stalinismus je připraven i k dalším úderům proti všem skutečným i možným nepřátelům.

Prosinec 1941: Stalinská Ukrajina na čas přestává existovat – její sovětské orgáíny se stáhly daleko na východ a donutily k evakuaci velkou část obyvatel. Půl roku po zahájení německého útoku na Sovětský svaz se naprostá většina Ukrajiny dostává pod nadvládu Třetí říše, válečná fronta protíná Donbas. Naděje spojované s odchodem stalinismu značnou částí obyvatel Ukrajiny jsou zklamány, protože hitlerovské Německo ji neuznává jako jednotnou územní správní jednotku a dělí její území do nejméně tří odlišně spravovaných částí. Nový okupační režim zahajuje pronásledování těch představitelů obyvatelstva, kteří se s těmito změnami nesmířili. Koncem roku 1941 jsou zatýkáni a likvidováni i představitelé ukrajinských nacionalistů.

Červen 1954: Už více než rok uplynul od Stalinovy smrti, Ukrajina ani za této situace ještě nemá šanci začít se vzpamatovávat z dědictví násilného režimu charakteristického pro předešlé čtvrtstoletí. Vedení ruské svazové republiky předalo Ukrajině Krym v zájmu  zlepšení ekonomického stavu poloostrova, Ukrajině jako takové to však velkou změnu nepřineslo. Přežívání stalinismu a velkoruského nacionalismu se projevuje povinnými oslavami 300 let od tzv. „opětného sjednocení Ukrajiny s Ruskem“ za hetmana Bohdana Chmelnyckého – takto nařízené chápání událostí 17. století bylo přitom z odborného hlediska úplným nesmyslem. Ukrajinská kultura a věda zůstávají v tuto dobu a ještě dlouho potom svobodnější a plodnější v západním exilu než ve vlastní zemi.

Prosinec 1966: Definitivně končí doba zhruba desetiletého uvolnění v sovětské Ukrajině, které umožnil pokus o dílčí destalinizaci sovětského systému. Mírně rozšířené hranice svobody v umělecké a vědecké oblasti už začínají být znovu stlačovány. Konají se procesy s asi dvaceti aktivisty zatčenými v předchozím roce, které zahájily období nových soudních perzekucí a zastrašování těch, kdo „vystoupili z řady“. Perzekuce sice nenabývá děsivých forem charakteristických pro období stalinismu, významně však poznamenává životy mnoha představitelů ukrajinské inteligence i jiných sociálních skupin.

Červen 1979: Na počátku závěrečné fáze brežněvovského období jsou zatčeni představitelé hnutí za ukrajinskou nezávislost, kteří nastoupili na místa osob uvězněných při perzekučních akcích předchozího desetiletí. V podstatě tím je likvidována činnost Ukrajinské helsinské společnosti, která v něčem připomínala souběžně existující Chartu 77. Ukrajinští političtí vězni přesunutí do vzdálené Mordovské ASSR žádají OSN, aby bylo jednáno o vyřešení ukrajinské otázky na půdě tohoto celosvětového fóra.

Prosinec 1991: V první den tohoto měsíce naprostá většina obyvatel Ukrajiny (nejen samotných Ukrajinců) včetně většiny osob z Krymu a Donbasu hlasuje pro nezávislost Ukrajiny a pro zpřetrhání dosavadních podřízených vazeb vůči moskevskému centru. Ukrajina získává prvního svého prezidenta v osobě bývalého stranického představitele Leonida Kravčuka, Sovětský svaz prožívá poslední týdny své existence, ukrajinský vývoj z období po r. 1917 je jakoby přeškrtnut. S událostmi, které z toho vyplývají, vyjadřují srozumění představitelé všech velmocí i jiných světových států.

Červen 2004: Ke konci se blíží více než desetileté období prezidentování Leonida Kučmy. Země je zneklidněna lavírováním tohoto svého nejednoznačného představitele. Jeho predestinovaným nástupce by měl být premiér a představitel Donbasu Viktor Janukovyč, vládnou však obavy z jeho příklonu k Rusku. Do čela prosazovatelů proevropské varianty vývoje je postaven expremiér Viktor Juščenko. Zbývá jen několik měsíců do prezidentských voleb, které odstartují první Majdan.

Prosinec 2016: Uplynuly už tři roky od počátku druhého Majdanu. Ukrajinské politické vedení se snaží zajistit nejpodstatnější změny ve vnitřním i zahraničně-politickém směřování země od roku 1991, Krym a část ukrajinského Donbasu jsou však obsazeny ruskými jednotkami. Země je zbavena komunistických symbolů a místních jmen, nachází se však podle všeho stále ještě na počátku dramatického mezidobí, které by ji mělo přiblížit západní a střední Evropě a postupně odstranit podřízenost Ukrajiny ruským imperiálním zájmům.

V tomto přehledu by měl následovat jako další mezník červen roku 2029, kam dnes nemá nikdo šanci dohlédnout. Snad ale výše uvedený, značně fragmentární přehled naznačil, že snaha o vytvoření nezávislé Ukrajiny sice procházela v uplynulém století velmi složitými vývojovými etapami a byla charakterizována řadou porážek, těžko jí však lze upřít tendenci postupného narůstání a postupného překonávání překážek, které jí stály v cestě.

(boz)