Ukrajinská kronika 2020/17: první polovina září

V prvních dnech měsíce, během kterého léto přechází do podzimu, začal i druhý rok činnosti ukrajinského parlamentu v jeho současném složení. To je charakterizováno spolehlivou většinou (tzv. „monobilšisť“) stoupenců prezidenta Zelenského v Nejvyšší radě. Představa, že se díky tomu podstatně zjednoduší schvalování nových zákonů, se nicméně naplnila jen zčásti.

Prezident Zelenskyj přesto ocenil první rok působení „svého“ parlamentu převážně pozitivně a nezdá se, že by měl jakýkoli důvod usilovat o jeho rozpuštění. Poslanecká skupina Služebník lidu funguje v naprosté většině případů jednotným způsobem. Nic podstatného na tom nezměnily problémy některých poslanců, kteří projevili neposlušnost nebo čelí podezření z finančních machinací.

Zelenskyj v Rakousku
Rakouský a ukrajinský prezident při setkání ve Vídni

Pro Zelenského představují možná větší problém občasná kritická vyjádření jeho původních politických spolupracovníků – bývalého šéfa prezidentské administrativy Andrije Bohdana a expremiéra Oleksije Hončaruka. Aktuálně působící vůdčí představitelé ukrajinského politického života však zachovávají Zelenskému věrnost a jeho stoupencem zůstal i ukrajinsko-gruzínský politik M. Saakašvili, který zároveň vyjádřil ochotu v případě vítězství jeho stoupenců ve volbách vrátit se do své původní vlasti.

Stále ovšem platí to, že strana Služebník lidu zůstává nepříliš průhledným organismem. Tento stav nezměnil ani její sedmý, mimořádný sjezd, který jednal v Kyjevě o nominaci vlastních kandidátů do zastupitelských sborů. Představil také kandidáty strany, kteří budou bojovat o funkci primátorů větších ukrajinských měst. Zelenského strana se i v tomto případě pokusila vsadit na nová jména a tváře, přesto však šance jejích kandidátů na úspěch nejsou tak jednoznačné, jako tomu bylo před loňskými parlamentními volbami. Pokles preferencí prezidenta ostatně nadále pokračuje (nyní mu důvěřuje 49 a nedůvěřuje 44 % dotázaných občanů).

Zelenskyj, který objíždí v souvislosti s místními volbami různé ukrajinské regiony, se před polovinou září vypravil i na první státní návštěvu od březnového nástupu coronaviru. Jeho cílem se stalo tentokrát Rakousko, kde jednal se všemi nejvyššími politickými činiteli o širokém spektru témat. Patřily k nim možné rakouské investice v Ukrajině (např. v karpatském areálu), ale jednalo se i o vztahu ke stále ještě nedokončenému ruskému plynovodu, který vede pod Baltským mořem a obchází území Ukrajiny.

Rakousko také nabídlo své území jako případné nové místo jednání o řešení rusko-ukrajinského konfliktu, protože Minsk působí vzhledem k běloruskému vnitřnímu vývoji jako stále méně vhodné prostředí. Minská jednání mezitím působí stále beznadějnějším dojmem. Dohoda o nové výměně zajatců nedospěla k pozitivnímu rozhodnutí. Navíc Rusko a jeho dva donbaské protektoráty uplatňují stále více princip vydírání, jak prokázal požadavek společné inspekce ukrajinských bojových pozic u obce Šumy nedaleko Horlivky, které by se zúčastnili i zástupci tzv. Doněcké lidové republiky. Tento záměr vzbudil v Ukrajině velký odpor a nakonec nemohl být realizován.

Stávkující horníci z Kryvého Rohu
Stávkující horníci z Kryvého Rohu

Nezvýšila se ani účinnost jednání poradců hlavních představitelů Ruska, Ukrajiny a zemí, které se je v rámci tzv. normandského formátu snaží smířit. Poslední jednání, uskutečněné v Berlíně, nelze označit za úspěšné, protože stanoviska obou stran zůstávají nesmiřitelná. Rusko-ukrajinský spor se navíc přesouvá i na běloruské území – obě země, sousedící z jihu a z východu s Bělarusí, se diametrálně liší při hodnocení tamní situace. Čelní ukrajinští představitelé i parlament jako celek se vyjadřují k represím lukašenkovského režimu stále otevřeněji. Stoupenci běloruského diktátora v Kyjevě zůstávají jen tak odiózní postavy, jako Putinův přítel a agent, parlamentní poslanec Viktor Medvedčuk. Ukrajinský velvyslanec, odvolaný na čas do Kyjeva, se sice do běloruské metropole vrátil, ale na hranici mu bylo zcela nestandartním způsobem běloruskými pohraničníky prohledáno auto.

Po delší době zaujal i konkrétní moment ze současného ukrajinského sociálního vývoje. Od 3. září budí pozornost podzemní protest horníků železnorudných dolů v Kryvém Rohu, který je mimochodem prezidentovým rodištěm. Horníci zůstávají pod zemí v počtech postupně kolísajících mezi 393 a 192 osobami a zatím se nedokázali dohodnout s vedením soukromé firmy, která příslušnou skupinu dolů vlastní. Nově chtějí svůj protest přenést prostřednictvím svých zástupců přímo do Kyjeva.

Počet osob, postižených koronavirovou epidemií, vystoupal v první polovině září ze 125 798 na 162 660 – průměrný denní přírůstek tedy činil přes 2 450 osob, ale v některých dnech vystoupal výrazně nad 3 000 osob. Nejpostiženějšími regiony jsou nyní město Kyjev, Lvovská a Charkovská oblast.

(boz)

Rubriky