Ukrajinská kronika 2020/13: první polovina července

Dne 16. července si Ukrajina připomněla na slavnostní schůzi svého parlamentu třicáté výročí schválení deklarace o státní suverenitě. Ta byla v roce 1990 přijata tehdejším parlamentem v rámci ještě existujícího Sovětského svazu. Následovalo prohlášení plné nezávislosti v srpnu následujícího roku a její schválení v celostátním referendu dne 1. prosince 1991.

K jubilejním vzpomínkám se tedy naskytne příležitost i v příštím roce, je však velmi nejisté, zda aspoň tohoto budoucího výročí bude vzpomínáno už za normálnější situace. Schůze 16. 7. 2020 se zúčastnili exprezidenti Kravčuk, Juščenko a Porošenko a řada dalších spolutvůrců událostí z roku 1990 a 1991. Těch a památky zesnulých vzpomenul ve svém projevu současný prezident Zelenskyj. Ve svém projevu zcela jasně zmínil fenomén ruské agrese a okupace části ukrajinského území. Rok a dva měsíce vládnutí už současného šéfa státu přece jen lecčemu učily. Pokud vloni hlásal nějaké názory o možnosti rychle se domluvit s Putinem, dívá se dnes na situaci určitě jinak.

Více pozornosti než jindy vzbudilo třetí dlouhodobé zasedání současné ukrajinské Nejvyšší rady. V rámci všeho jednání byla výše zmíněná slavnostní schůze jen menší epizodou. Poslanci projednávali nejrůznější otázky a v prvním či už v druhém čtení schválili řadu nových zákonů, např. o trestní zodpovědnosti opilých řidičů, nebo zákon o legalizaci herního průmyslu, jehož text vzbudil poměrně mnoho diskusí, ale také ironických ohlasů.

Parlament však řešil také personální otázky. Novým vicepremiérem pro otázky průmyslové politiky a zároveň ministrem pro vývoj strategických odvětví ukrajinského průmyslu se stal Oleh Uruskyj – jeden z představitelů západní Ukrajiny, resp. Haliče v kabinetu Denyse Šmyhala. Novou šéfku získal také vládní Antimonopolní výbor, větší pozornost však 1. července vyvolala rezignace šéfa Národní banky Ukrajiny Jakova Smolije, který si stěžoval na nadměrné politické zasahování do práce své instituce.

Parlament rezignaci přijal a hladkou většinou ustanovil Smolijovým nástupcem Kyryla Ševčenka. Tato změna vyvolala značnou pozornost i v zahraničních diplomatických a finančních kruzích. Bylo apelováno na to, aby mohla Národní banka Ukrajiny působit bez onoho nadměrného politického ovlivňování. Ševčenko je už dvanáctým šéfem NBU od roku 1991 – mezi jeho předchůdce patřil mimo jiné Viktor Juščenko, který se později stal třetím ukrajinským prezidentem.

Nejvyšší rada už také stanovila termín nastávajících místních voleb na den 25. října. Půjde v nich o výrazné měření sil, které ukáže, nakolik jsou ještě reálné ambice strany Služebník lidu na posílení vlivu tam, kde ho zatím nedokázala nabýt. Jednotlivé strany se už připravují a nasazují do volebních štábů poměrně významné politiky. Např. štáb Porošenkovy Evropské solidarity povede někdejší spolustraník Julije Tymošenkové Oleksandr Turčynov.

Nejvíce pozornosti vzbuzují už teď (nejen z prestižních důvodů) budoucí volby kyjevské městské rady i primátora. Dosavadní nejvyšší představitel města Vitalij Klyčko si uchovává značnou míru popularity a v průzkumech překonává své protivníky. Za Služebníka lidu s ním má soupeřit Iryna Vereščak, která vyhrála příslušné primárky uvnitř své strany. O situaci v jiných velkých městech Ukrajiny zatím příliš mnoho nevíme.

Popsané události se odehrávají na pozadí klesající popularity prezidenta Zelenského a jeho strany – podle jednoho z průzkumů už Zelenskému důvěřuje jen 44 % dotázaných a podstatně klesá také počet Ukrajinců hledících do budoucnosti s optimismem nebo soudících, že Ukrajina se vyvíjí správným směrem. Je zajímavé, že část nespokojenců nyní „přetéká“ do řad opozičních, prorusky naladěných stran. Jeden z představitelů tzv. Opoziční platformy Za život, Jurij Bojko, by měl podle jednoho z průzkumů dokonce zhruba stejnou šanci jako Petro Porošenko postavit se jako protikandidát Zelenského v příštích prezidentských volbách. To samozřejmě za předpokladu, že by se konaly v bližší budoucnosti.

Za této situace se zdá poměrně neproduktivní záležitostí rozvíjení snah o mnohonásobné vyšetřování činnosti a údajných přečinů Porošenka v době, kdy vykonával prezidentský úřad. Existuje jasná snaha o dotažení těchto záležitostí do podoby soudního jednání. Očernit Porošenka se snaží kdekdo a tomuto účelu mělo posloužit i nedávné publikování záznamu jeho údajného telefonického rozhovoru s Vladimírem Putinem z dubna 2015.

Konflikt Ukrajiny s Ruskem, vyvolaný přítomností ruských vojsk na jejím území, pokračuje na frontové linii i na diplomatickém poli. Ukrajinský vicepremiér Reznikov prohlásil, že dosud platné minské dohody je třeba pozměnit a že Ukrajina musí hledat v této souvislosti nové spojence. Může k nim patřit více než dosud řada západních, zdánlivě málo důležitých zemí. Jako příklad uveďme Nizozemsko, které podalo žalobu proti Rusku u Evropského soudu pro lidská práva. Důvodem je téměř jistý ruský podíl na sestřelení civilního letadla nad Ruskem okupovanou částí Donbasu – od této události už nás dělí šest let.

Tentokrát jsme ponechali až na konec koronavirové záležitosti. Mezi 1. a 16. červencem stoupl počet nakažených v Ukrajině (včetně už vyléčených) z 45 887 osob na 57 264 – z toho je 7 723 lékařských pracovníků, tj. sedmina celkového počtu. Povzbuzující je to, že podíl vyléčených osob stoupl v mezidobí ze 44 na nadpoloviční úroveň a činí nyní 52 %. Nejpromořenějšími ukrajinskými regiony, vychází-li se z podílu nemocných v rámci každých 100 000 obyvatel, jsou v současnosti tři pohraniční oblasti – Lvovská, Černovická a Zakarpatská.

Nadále je pro Ukrajinu charakteristický odlišný stupeň uplatňovaných karanténních opatření. Zatím není ještě jasné, nakolik bude karanténa napříště prodloužena. Prezident Zelenskyj soudí, že by neměla být prodloužena více než o měsíc vzhledem k jejímu už velmi dlouhému a únavnému trvání. Ať tomu je a bude jakkoli, Ukrajina už utratila v boji s koronavirem olbřímí částku asi 20 miliard hryven, aniž by byl opravdu uspokojivý stav v dohlednu. Potvrzením této skutečnosti je i opakované rozhodnutí Evropské unie, která nadále nehodlá otevřít Ukrajincům volný vstup přes svou východní hranici.

(boz)