Prokopios z Caesareie uvádí, že roku 518 n. l. velká armáda Antů, „kteří žijí v sousedství Sklavinů“, vtrhla přes Dunaj na římské území. Po nástupu císaře Justiniána v r. 527 „Hunové, Sklavini a Antové“ každoročně pustošili celou Ilyrii a Thrákii s takovou intenzitou, že je změnili ve „skytskou poušť“. Justinián uzavřel s Anty mírovou smlouvu, ale sklavinské nájezdy pokračovaly dál. Prokopios popisuje jeden zvlášť děsivý nájezd, kdy vojsko Sklavinů o počtu 3000 mužů zběsile zabíjelo všechny, kdo jim přišli do cesty: muže, ženy i děti (prý 15 000 obětí). Naráželi je na kůl, stahovali zaživa z kůže, utloukali kyji nebo hromadně upalovali ve stodolách i s dobytkem, který nestačili pobrat s sebou. Při dalších nájezdech už si počínali o něco mírněji – v tom smyslu, že zabíjeli jen muže, kdežto ženy a děti odváděli do otroctví.