O historii i současnosti vztahů

Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (13). Můj děda, Akademie a já

Název poslední části cyklu, který tiskneme od loňského května, může působit poněkud sebestředně. Jeho vysvětlení ale není nijak nesnadné. Bylo toho víc, čím mne ukrajinská tradice Poděbrad před více než třiceti lety zaujala, ale osobní důvod patřil k důležitým motivům. Zajímal mne životní příběh jednoho z mých dědů.

Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (12). Co zbylo po Akademii?

Historie Ukrajinské hospodářské akademie se uzavřela po třinácti a půl letech existence: stalo se to v poslední den roku 1935. Škola byla na tento vývoj připravena a byla s ním smířena – československý stát už ji nemohl ani nechtěl nadále financovat. Navíc se v té době původní smysl Akademie, založené pro demobilizované ukrajinské vojáky, už vyčerpal.

Tři čeští prezidenti na Ukrajině (1997, 2005, 2013)

Cesta teprve nedávno zvoleného českého prezidenta byla ohlášena v médiích s předstihem. Uskutečnila se přímo před našima očima právě teď, na sklonku dubna: půldruhého měsíce po nástupu Petra Pavla do jeho funkce. Výsledek cesty přináší příslib další pomoci celé Ukrajině, ale i jednomu z jejích jižních regionů, Dnipropetrovské oblasti.

Z hlubin dávnověku (XXXIII): Sklavini – bič boží

Prokopios z Caesareie uvádí, že roku 518 n. l. velká armáda Antů, „kteří žijí v sousedství Sklavinů“, vtrhla přes Dunaj na římské území. Po nástupu císaře Justiniána v r. 527 „Hunové, Sklavini a Antové“ každoročně pustošili celou Ilyrii a Thrákii s takovou intenzitou, že je změnili ve „skytskou poušť“. Justinián uzavřel s Anty mírovou smlouvu, ale sklavinské nájezdy pokračovaly dál. Prokopios popisuje jeden zvlášť děsivý nájezd, kdy vojsko Sklavinů o počtu 3000 mužů zběsile zabíjelo všechny, kdo jim přišli do cesty: muže, ženy i děti (prý 15 000 obětí). Naráželi je na kůl, stahovali zaživa z kůže, utloukali kyji nebo hromadně upalovali ve stodolách i s dobytkem, který nestačili pobrat s sebou. Při dalších nájezdech už si počínali o něco mírněji – v tom smyslu, že zabíjeli jen muže, kdežto ženy a děti odváděli do otroctví.

Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (11). Desetileté jubileum Akademie

Před necelými jednadevadesáti lety, dne 16. května 1932, bylo v centru Poděbrad živo. V novorenesanční budově Občanské záložny, postavené nedaleko pomníku krále Jiřího, se sešla početná skupina účastníků slavnostního setkání k desátému výročí Ukrajinské hospodářské akademie. Tato vysoká škola byla zřízena rozhodnutím československých úřadů na pomoc příslušníkům ukrajinské emigrace.

Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (10). Ukrajinská hlídka Poděbradských novin

Zatím neexistuje žádný soupis českých knižních, novinových a časopiseckých publikací o Ukrajinské hospodářské akademii. Četné příspěvky o Akademii jsou rozesety jak v centrálním, tedy pražském tisku, tak v novinách regionálních, především poděbradských, ale někdy i v nymburských a dalších. Daleko nejvíce nás však v této souvislosti může zajímat týdeník Poděbradské noviny.

Z hlubin dávnověku XXXII: Venetové – byli to Slovani, Keltové, nebo Baltové?

Historik Jordanes ve svém díle Getica na jednom místě píše, že Slované se původně nazývali Veneti, ale nyní jsou známi hlavně jako Sclaveni a Antes. O několik kapitol dále zase uvádí, že jsou tři větve jednoho národa, Veneti, Sclaveni a Antes. Problém je, že máme dvě velké populace, které Římané nazývají Veneti: jedni obývali od 9. století př. n. l. do přelomu letopočtu Benátsko (Jadranští Venetové), druhé lokalizují římští autoři východně od Visly: Plinius v 1. století př. n. l. na pobřeží Baltského moře, Tacitus v 1. století n. l. do mezery mezi pobaltské Fenny a keltsko-germánské Peuciny/Bastarny, a konečně Polybius a Ptolemaios ve 2. století n. l. do východní části Gdaňského zálivu (Vislanští Venetové). Je to jen shoda jmen, nebo je mezi nimi nějaký vztah? A jaká je souvislost mezi Venety a Slovany?

Z hlubin dávnověku XXXI: Kde se schovávali Slované?

Termín Sklavinoi (Sclavini, Slavi), který bereme jako označení Slovanů, se poprvé objevuje až u byzantských historiků 6. století n. l. Do té doby jako by Slované neexistovali. Přitom lingvisté tvrdí, že k oddělení praslovanského jazyka od původního balto-slovanského kontinua došlo už někdy mezi lety 1500 a 1000 př. n. l. Tak kde tedy jeho mluvčí po celé ty dva tisíce let byli?

Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (9). Vědec „trojího jména“: Boczkowski, Bočkovskyj, Bočkovský

Naše dosavadní články týkající se ukrajinské vysoké školy v Poděbradech si všimly jejího založení na jaře r. 1922 a různých aspektů jejího dalšího působení. Ve zbývajících pokračováních se zastavíme ještě u několika dalších aspektů tehdejšího ukrajinsko-poděbradského života, dnes si ale povšimnu jednoho z nejpozoruhodnějších učitelů této školy.

Kozák z Ukrajiny a český básník v severoamerické prérii (J. V. Sládek, 1869)

Josef Václav Sládek je dnes vnímán především jako klasický autor poezie pro děti, ale životnost si udržuje i řada jeho básní určených dospělým čtenářům. V předchozích dvaceti letech byl vydán nejen třísvazkový soubor celého jeho básnického díla, ale také kniha amerických fejetonů a řada Sládkových překladů Shakespearových her.