Můžeme začít stejným konstatováním jako minule, které si bohužel udrží aktuálnost ještě nejméně měsíc. Dění v Ukrajině ovládla koronavirová epidemie, která směřuje na ukrajinském území teprve k počátku své vrcholné fáze. Stejně jako kdekoli jinde si její rozsah nedokázali v Ukrajině předem představit a bez problémů se na ni připravit.

Až budu jednou psát knihu o kulturní blízkosti Čechů a Ukrajinců, budu muset věnovat nějaké kapitoly i blbosti. Jedna z nich by se mohla jmenovat třeba... "České Sanžary".

Program Občanského fóra Ukrajinců je datován dnem 19. prosince 1989. Dnes se k tomuto dokumentu ještě jednou vracíme. Je třeba pokusit se o zhodnocení, zda a jak se podařilo cíle nově zakládané ukrajinské organizace naplnit. Tehdy se jednalo o organizaci jedinou, kdežto dnes jich funguje v důsledku nárůstu počtu českých Ukrajinců bezpočet.

Dnes zde chceme připomenout osobu, která výrazně přispěla k udržení národního povědomí českých Ukrajinců v době, která pro ně nebyla nijak lehkou. Máme na mysli především šedesátá, sedmdesátá a osmdesátá léta 20. století. Tehdy příslušníci této národnostní skupiny nemohli uplatňovat prakticky žádná skupinová práva.

V uplynulých dvou týdnech fenomén koronaviru zcela zastínil veškeré ukrajinské politické dění a odsunul je do pozadí. Ukrajinská kapitola celosvětové koronavirové epidemie se otevřela ve srovnání s Českem asi o dva týdny později. Obavy z jejího rozsahu a z toho, zda a nakolik je Ukrajina schopna jí čelit, jsou však značné.