Těžko říci, zda Ukrajina už opravdu prošla vrcholnou fází koronavirové epidemie. Množství nově onemocnělých i uzdravených se denně pohybuje v řádu několika stovek. Počet nemocných vystoupal v druhé polovině května z 18 616 na 24 012, počet vyléčených stoupl z 5 276 na 9 690, počet mrtvých se posunul z 535 na 718 – množství provedených testů stouplo z 232 899 na 363 187.

Naposledy jsme tu psali o zastoupení Ukrajinců ve dvou vojenských formacích, které se pohybovaly koncem druhé světové války územím Čech. V Ruské osvobozenecké armádě byli Ukrajinci zastoupeni dost výrazně a zjevně také oni zasáhli do pražského dění po 5. květnu 1945, v posledních dnech tohoto ničivého konfliktu.

Hlavní období jubilejních vzpomínek na květen roku 1945 už skončilo. V závěru bilančního měsíce se vracíme k zapomenutému česko-ukrajinskému aspektu tehdejších událostí. Volně tak navážeme na předcházející třídílné vyprávění o hromadném, etapovitém útěku pražských, resp. českých Ukrajinců směrem na západ, do Bavorska.

Tento cyklus měl být otiskován v době konání výstavy připravené z etnografické sbírky Františka Řehoře, jež vznikla v Haliči a Bukovině na konci 19. století. Výstava, zahájená v Národopisném muzeu pražského Národního muzea na podzim minulého roku, musela však být ze známých důvodů předčasně ukončena. Protože je však řehořovský korespondenční materiál opravdu bohatý, bude náš cyklus ještě pokračovat.

Zatím lze jen těžko odhadnout, kolikrát ještě postavíme do čela této rubriky koronavirovou tematiku. Právě ona ovlivňuje nadále veškeré hospodářské, sociálně-politické i kulturní, ale samozřejmě i sportovní dění na území Ukrajiny, stejně jako v jiných evropských zemích nebo na území dalších kontinentů. Z tohoto hlediska není podstatný rozdíl mezi Ukrajinou a většinou dnešního světa.