Co všechno nezisková organizace Humanitární pomoc Ukrajině, z.s. dokázala za pět let své existence a jaké má plány nové CENTRUM humanitární pomoci Ukrajině v Praze, které se právě dokončuje? Rozhovor s Petrem Olivou – člověkem, kterého humanitární krize na východní Ukrajině dovedla k přesvědčení, že je potřeba pomoci lidem bránícím se ruské agresi na Donbase.

Míra povědomí o životě a díle Mychajla Drahomanova (1841–1895) zůstává v současné Ukrajině poněkud ve stínu známosti a popularity jiných osobností. V dějinách Ukrajiny a ukrajinského myšlení zaujímá přitom Drahomanov pevné místo někde na půl cesty mezi pokolením Tarase Ševčenka a generací Hruševského, Vynnyčenka a Petljury. Od smrti M. Drahomanova nás dělí v těchto dnech 125 let.

Začínáme znovu, ač neradi, koronavirovým zpravodajstvím, které zatím nepotěší. Ukrajina prožívala z tohoto hlediska po celý červen složité období, které vyvrcholilo 25. června. V onen čtvrtek vystoupal každodenní přírůstek nově zjištěných nakažených na nebývalých 1 109 osob. Poté sice následoval pozvolný sestup, celková celostátní bilance však zůstává zneklidňující.

Snad se od září vrátíme v Praze i jinde k normálnějšímu životu ukrajinské komunity a jednotlivých jejích organizací. Bohatý program, který velká část z nich naplánovala na letošní jaro, se nakonec nemohl uskutečnit. Jeho realizaci zabránila celostátní opatření, zavedená v Česku při nástupu koronavirové epidemie.

Pražské působení básníka a překladatele Romana Lubkivského (1941–2015) v diplomatických službách Ukrajiny v letech 1992–1995 si my starší dobře pamatujeme a v dobrém na ně vzpomínáme. Tehdy jsme ale neznali podání o vzniku velvyslancova příjmení. Bylo prý kdysi odvozeno od Lupkovského průsmyku, propojujícího u Medzilaborců východní část Slovenska a Polska.