„Slovensko je jen trochu učesanější Ukrajina, tvrdí medici“, konstatuje značka (vpl) v Právu č. 159 z 9. 7. Tento výrok prý lze slyšet z úst mediků z řad slovenské zlaté mládeže. Zaznamenaný výrok pokračuje slovy: „Pohrávají si s námi /tj. se Slováky/ oligarchové maskovaní za investičními fondy. Za pár stříbrných si koupili jak ´směráky´, tak dzurindovce.“ Jedna z dominujících podob středoevropského pojímání Ukrajiny…
Ve čtvrtek 24. listopadu se nevelká zasedací síň pražské Národní knihovny téměř zcela zaplnila návštěvníky. Z větší části se jednalo o Ukrajince, přítomen byl však i ředitel Slovanské knihovny a několik ukrajinistů české národnosti. Nechyběl Zynovij Hošovskyj, vykonávající dočasně funkci velvyslance Ukrajiny v ČR, který shromážděné pozdravil, přišli ale také ti bývalí pracovníci velvyslanectví, kteří dnes žijí v České republice.
Symbolem ukrajinského hnutí odporu proti Třetí říši i Sovětskému svazu je už řadu desetiletí Roman Šuchevyč (1907–1950). Na podzim r. 1943 se stal hlavním velitelem Ukrajinské povstalecké armády – používal krycího jména Taras Čuprynka. Sovětské bezpečnostní orgány po něm pátraly od obsazení západní Ukrajiny, tj. od léta r. 1944, jeho stopy se však dopátraly až téměř o šest let později.
V dubnu 2016 bylo vzpomenuto 30. výročí katastrofy sovětské atomové elektrárny v ukrajinském Černobylu. Tato událost nejvýrazněji zviditelnila Ukrajinu v celosvětovém měřítku vlastně až do dneška – rozhodně více, než by bylo zdrávo.
Jméno režiséra Oleha Sencova bychom možná neznali, nebýt ruské anexe Krymu v březnu 2014. Rodák z krymského Simferopolu a proukrajinsky myslící Rus patřil k začínajícím tvůrcům, jeho film Gamer se však dočkal pozornosti i mimo Ukrajinu, když získal dvě mezinárodní ocenění – v Rotterdamu a Chanty-Mansijsku.
