Ukrajinské momenty asi nehrály v místních a senátních volbách příliš výraznou roli. I zde se však nějaké ohlasy objevují. Ve volebním magazínu kandidáta do senátu Pavla Žáčka Žáčkoviny lze najít rozhovor s P. Žáčkem převzatý internetové revue Pravý břeh. Kandidát hned v úvodu říká: „Zahájil jsem před několika dny kampaň do senátu – poněkud překvapivě z Kyjeva. Jednak jsem tam byl pozván na odborný seminář, jednak vnímám, že tam nyní probíhá souboj o povahu svobody a demokracie, který je veledůležitý nejenom pro Ukrajinu“.

Materiál Jindřicha Gintera z titulní strany Práva z 19. září potvrzuje už dříve reflektovanou skutečnost, že Ukrajinci žijící a podnikající v České republice nemají mnoho chuti nastoupit do ukrajinské armády a nepřebírají tedy raději doporučené zásilky. Nezdá se, že by to svědčilo o nedostatku patriotismu příslušných lidí – jedná se spíše o reakci na specifickou životní situaci, do které se tito Ukrajinci, často ženatí s Češkami, dostali. Zdá se být ostatně pravděpodobné, že evidence těchto osob v ukrajinském státě má řadu mezer.

Bývalý polský ministr zahraničí zhodnotil v deníku Rzeczpospolita s uspokojením výsledky posledních sedmi let vývoje polské zahraniční politiky – překlad otiskly Lidové noviny z 26. 9. Za jeden z nejnovějších úspěchů považuje podpis asociační smlouvy mezi Evropskou unií a Ukrajinou a této zemi věnuje i v dalších částech člíánku. Zmiňuje také letošní udělení Ceny Solidarity Lecha Walesy (ta „má šanci se stát polskou demokratizační nobelovkou“) krymskotatarskému předákovi Mustafu Džemilevovi.  

Zájem části Čechů žijících na ukrajinské Volyni o opožděný návrat do země předků se stal znovu objektem zájmu. S pochopením ho reflektuje Petr Pešek ve sloupku Lidových novin z 13. 9. nazvaném Naši Češi. Jak známo, vstoupil i do tohoto děje obvyklým halasným způsobem prezident České republiky a vzbudil tak minimálně větší zájem o celou věc. Názor volyňského repatrianta z r. 1947 Vladimíra Poláka (nar. 1937) zachytil Pavel Marek v Právu z 15. září.