Autor knihy patří k velmi plodným autorům tzv. literatury faktu. Svou další knihu věnuje poměrně populárnímu tématu. Zkoumá více než stoletý pobyt skupiny Čechů na Volyni, kteří tu tvořili po více než sto let jednu z výrazných skupin obyvatelstva.

Jih z titulu knihy vzbudí pozornost snad dříve než co jiné. Psán je opravdu velkým písmenem – tak je tomu i v originále (Pivdeň). Nejde ale o obecně světový, chudý Jih, ale o jih ukrajinský. Kus z něj popisuje spisovatel, který se tu nenarodil ani trvale nezakotvil, byl však ukrajinským jihem v době svého studentského pobytu okouzlen.

Knižních a tím spíše časopiseckých nebo sborníkových vzpomínek volyňských Čechů, kteří v r. 1947 odjeli ze SSSR do země předků, vyšla už celá řada - jistě by zasluhovaly kvalifikované srovnání a zhodnocení. Jiří Doleček, v době psaní knihy osmdesátiletý, napsal jedno z poměrně pozdních svědectví, které překvapí a leckoho asi také přiláká neobvyklým názvem.

Výzkum jedné z drobnějších podkapitol dějin stalinského teroru na sovětském území se posouvá k daleko přesnější míře poznání. V souvislosti s tím lze ovšem okamžitě zpochybnit použití přídavného jména „drobnější“ v předcházející větě. Rozsah represí proti Čechům v místech jejich hustého osídlení i tam, kde žili jako osamocení jedinci, byl překvapivě velký.

Překlady z ukrajinské dětské literatury do češtiny se staly v posledním čtvrtstoletí vzácností. Vydání knížky zakarpatské autorky, která začala v Užhorodě publikovat až po padesátce, vzešlo z iniciativy ukrajinské strany čtyři roky po vydání originálu.