Nejspíš se to stalo v r. 2014 poprvé. V Praze, u českého nakladatele, vyšla poměrně rozsáhlá ukrajinská básnická sbírka, napsaná v Čechách, opatřená barevnými ilustracemi zdejší Ukrajinky, Ziny Havryljukové. Před třemi roky se mohlo zdát, že i takovouto knížkou začíná cosi nového ve vzájemných vztazích.

Archivní materiály z dob Sovětského svazu představují pro historiky vděčný materiál. Nahlédnout do utajených dokumentů se pokoušejí mnozí zahraniční badatelé, mezi nimi i Češi. Rozsah zpřístupnění archivních fondů a přístup k badatelům se v jednotlivých postsovětských republikách liší.

Pokud některá ze čtenářek nosí jantarový náhrdelník, spojuje si snad představu o zdroji této nerostné látky či snad minerálu s Pobaltím. Jantar je však také nezanedbatelnou součástí přírodního bohatství Ukrajiny a Bělarusi. V obou těchto zemích a v Polsku je označován termínem „burštyn“, stejně jako bývalé okresní město v ukrajinské Haliči.

Odborné edice fotografií, zejména dokumentárních, jsou dodnes určitou zvláštností. Často zajímavě doplňují dokumentaci života významných osobností. Platí to i v případě Edvarda Beneše, jak ukázalo zpřístupnění části bohatého fotografického materiálu, který dokládá šest a půl neklidných a osudových roků v životě prezidenta Beneše.

Festival Jeden svět, konaný od r. 1999, dospěl letos na prahu jara ke svému 19. ročníku. Tentokrát nabídl, soudě podle objemného katalogu, 121 filmů (přihlášeny jich byly skoro dvě tisícovky). Nezbytnost jejich předběžného „prosívání“ se týká i dokumentů o Ukrajině. Těch vybraných a promítnutých se bude věnovat následující text.