Uvedenou devizou se řídí polský Spolek (původně jen organizovaná skupina kameníků) Magurycz, vzniklý před více než dvaceti lety, v r. 1996. Hlavním cílem členů je vyčištění a rekonstrukce hřbitovů všech vyznání v horských oblastech v jihovýchodním Polsku, na sever od slovensko-polské a na západ od ukrajinské hranice.

Na otázku, proč tomu tak je, existují různé odpovědi – ta hlavní by asi zněla: řešení se najde, až skončí válka s Ruskem a země obnoví či v jistém směru konečně získá výrazně stabilnější charakter. Rozpad Sovětského svazu zastihl Ukrajinu nepřipravenou na mnoho nových výzev v oblasti jejího dalšího rozvoje a zprvu postihl negativně i turistickou oblast.

Koncem dubna 2016, snad náhodou v předvečer 30. výročí výbuchu v černobylské elektrárně, se v Praze konala specifická konference. Hlavním cílem jejích organizátorů a účastníků bylo odsouzení a zavržení událostí, které v letech 2013 a 2014 zahájily a poté doprovázely výrazný obrat ve vývoji a směřování Ukrajiny.

Nejspíš se to stalo v r. 2014 poprvé. V Praze, u českého nakladatele, vyšla poměrně rozsáhlá ukrajinská básnická sbírka, napsaná v Čechách, opatřená barevnými ilustracemi zdejší Ukrajinky, Ziny Havryljukové. Před třemi roky se mohlo zdát, že i takovouto knížkou začíná cosi nového ve vzájemných vztazích.

Archivní materiály z dob Sovětského svazu představují pro historiky vděčný materiál. Nahlédnout do utajených dokumentů se pokoušejí mnozí zahraniční badatelé, mezi nimi i Češi. Rozsah zpřístupnění archivních fondů a přístup k badatelům se v jednotlivých postsovětských republikách liší.