Se Stanislavem Menzelevským z Národního centra Oleksandra Dovženka jsme mluvili o vzniku a činnosti ukrajinského filmového archivu a také o tom, jak se mu dnes daří aktualizovat dědictví ukrajinské filmové avantgardy dvacátých let.

Stěží bychom si dnes dokázali vzpomenout na nějakou konkrétní událost ze světového dění roku 1986, kdyby nebylo výbuchu jednoho z reaktorů atomové elektrárny umístěné poblíž ukrajinského Černobylu. Tato událost vyděsila svět před jednatřiceti lety. Mnoho problémů, které od té doby trápí Ukrajinu i svět, však přetrvává dodnes.

Po dlouhých desetiletích se záležitosti ukrajinského filmu dostaly do výraznějšího pohybu. Letos v únoru se z iniciativy Odeského filmového festivalu konstituovala Ukrajinská filmová akademie za spoluúčasti více než 240 filmových umělců. Tato nová korporace vytvořila obratem novou Národní filmovou cenu.

Osvětu o Ukrajině lze šířit jak lehčím a jednorázovým způsobem třeba na sídlišti Černý Most, tak soustavněji, koncentrovaněji a detailněji přímo v srdci hlavního města. Na mysli mám cyklus přednášek ukrajinské bohemistky a literární kritičky Iryny Zabijaky, která v Praze pobývá jako představitelka nejmladší ukrajinské badatelské generace.

Válka v Donbasu začala 12. dubna 2014. Ve zmíněný den vpadl ruský dobrodruh Igor Girkin-Strelkov, tehdy třiačtyřicetiletý, se svou ozbrojenou skupinou do města Slovjansk a dočasně je ovládl. Vytvořil tak předsunutou baštu doneckého centra separatistického hnutí, na jehož vzniku i podpoře se významně podílelo a podílí Rusko.