Ukrajinci mohou vzpomínat čtyřikrát v roce dne, kdy v různých částech své země a vždy za nepříznivých okolností vyhlásili, ale pak nedokázali uhájit její nezávislost. Bylo to 22. ledna a 1. listopadu (1918), 15. března (1939) a 30. června (1941). Den nezávislosti je dnes stanoven na 24. srpna, který souvisí s počátkem rozpadu SSSR v roce 1991.

Moderní vývoj Ukrajiny nikdy „nevyráběly“ či neposouvaly kupředu jen Kyjev, Lvov, Charkov, Doneck nebo jiná velkoměsta. Podílela se na tom určitou měrou samozřejmě i menší krajská nebo okresní centra. Proto má smysl přečíst si třeba právě „Neoficiální dějiny města Šepetivky a okolí“.

Příští rok uplyne půl století od srpnové okupace Československa vojsky Sovětského svazu a dalších čtyř států. Při vzpomínkách na tehdejší události bude třeba věnovat se i roli Ukrajiny v této neslavné kapitole sovětské imperiální politiky. Na našich stránkách se této tematice budeme nepochybně věnovat.

Nejsem politik ani sociolog a psát o politice a společnosti mi nejspíš moc nepřísluší. Nicméně je nemohu opomenout. Nabudete-li při čtení následujících řádek pocitu, že se mýlím, může to klidně být pravda. Pokouším se pouze zprostředkovat názory lidí, s nimiž jsem měl možnost mluvit, a postřehy, dojmy a pocity, jichž jsem z oněch rozhovorů a v společenství, v němž jsem se pohyboval, nabyl. Nic víc, nic míň.

K osvědčeným edičním řadám, které vydávají ukrajinská nakladatelství, patří také série publikací „Militaria Ucrainica“. Sledována je zde široká škála témat, týkajících se jak dob starších, tak událostí druhé světové války. Název jednoho z novějších svazků vyvolá jistě zájem vzhledem k značné složitosti historie ukrajinsko-židovských vztahů.