Současné události v Katalánsku znovu ukázaly, jak živě a důrazně se umí ozvat i na počátku 21. století národní hnutí těch společenství, která nedosáhla plné státnosti, nebo jí v průběhu dějin byla zbavena. Tyto skutečnosti nám mohou připomenout neprávem zapomínaného ukrajinského sociologa Hyppolita Olgerda Boczkowského (1885–1939).

Vznik a vývoj československých legií v někdejší ruské říši se už dávno stal legendou. Této tematice bylo postupně věnováno mnoho set knih různého rozsahu a žánru, ač byla v letech 1948–1989 tato tematika odsunuta do pozadí. Nyní se jí v odborných i beletristických titulech výrazně věnuje historik Dalibor Vácha.

Jen málokterý český zájemce zná výsledky práce ukrajinských sociologů, přestože jejich pracovní obor se může vykázat slušnou tradicí. V důsledku svých nedostatečných znalostí tak můžeme zůstat přes nejlepší úmysly uzavřeni v kategoriích, které vycházejí ze středoevropské nebo jen z české perspektivy.

Wenceslaus, Wenceslas a Wenzel jsou asi nejznámějšími cizojazyčnými variantami kdysi tak oblíbeného českého křestního jména. Na druhé straně Evropy zase najdeme nejednoho Vjačeslava. Přestože ve východoslovanském areálu nedosáhla popularita tohoto jména stejného rozsahu jako u Čechů, je samotná jeho existence zajímavá.

Hlavní město Bavorska stojí za návštěvu, a to ne jedinou. Jaké zajímavosti či požitky tam bude přednostně vyhledávat „prostý turista“, si netroufnu odhadnout. V tyto a nejbližší týdny zaujme nejspíše první místo pomyslného žebříčku známý Oktoberfest, ten mne však do Mnichova nepřilákal.