Snahy o nové formy prezentace či popularizace spisovatelů různých národů jsou dnes vnímány jako nezbytnost. Vítaným prostředkem jsou stále častěji výjezdy do zahraničí, kde autoři vystupují na setkáních s překladateli i jinými zájemci. Jedna taková komorní akce propojila vloni všechna tři ukrajinistická centra České republiky.

Potřeba uspořádat větší ukrajinistickou konferenci v Praze byla pociťována už dávno a v posledních několika letech se ještě více zvýraznila. Zahraniční ukrajinisté jsou často těmi prvními, kdo utváří povědomí o Ukrajině a způsob nazírání na ni. Pokud takoví odborníci chybí, nutně to má negativní důsledky pro image a pro pochopení Ukrajiny v zahraničí.

Ani na těchto stránkách se nelze vyhnout projevu českého prezidenta v Bruselu z 10. října, kde mluvil také o Ukrajině, Rusku a Krymu. Tento Zemanův výkon sice zhodnotili, pro prezidenta nelichotivě, mnozí čeští politikové i novináři, ale na situaci je možno a třeba se podívat i z trochu jiného úhlu.

Poněkud křiklavá barvotisková obálka a obdobně působící ilustrace. Na dvaatřicet stran textu (na křídovém papíře) čtyři ilustrátoři, plných pět osob je uvedeno jako ti, kdo knížku připravili. Zde ovšem půjde hlavně o obsah knížky a tedy i názory autora tohoto dílka, které se místem vydání prezentuje jako až neobvykle provinční.

Počátkem října se uzavřela ve věku téměř 96 let životní cesta jednoho z nejstarších českých spisovatelů. František Listopad začal psát v době německé okupace, po roce 1948 však spojil většinu svého života s Portugalskem a psal dokonce i tamním jazykem. Zapomenuto je však to, že tento autor v mládí překládal i z ukrajinské poezie.