O existenci bezdomovců ví u nás nepochybně úplně každý, detaily týkající se tohoto sociálního jevu zná naopak málokdo. To platí i v případě organizací a iniciativ, které se pokoušejí řešit problémy, spojené s příslušným fenoménem. Ten je dnes přítomen snad v kterékoli světové zemi.

5. prosince před 24 lety se odehrála možná jedna z největších geopolitických krádeží v historii lidstva. Ukrajina, třetí jaderná mocnost na světě, pod příslibem družby, spolupráce a partnerství, o jaderné zbraně přišla. Aby necelých dvacet poté byly všechny smlouvy porušeny a byl zahájen útok na její územní celistvost a suverenitu.

100 tisíc, milion, 4, 7, 10 a dokonce – 15 milionů mrtvých. Oběti hladu se staly politickým nástrojem. Někteří je cílevědomě podceňují, zatímco jiní nadhodnocují. Kolik lidí opravdu zemřelo na hladomor a byl opravdu vyvolán uměle?

V Praze oslavil své osmašedesátiny básník, který dlouhá léta tvořil v ruštině, ale nově píše také ukrajinsky, Borys Chersonskyj alias Boris Chersonskij. Záleží na tom, zda jméno a příjmení transkribujeme do češtiny z ukrajinštiny nebo ruštiny. Zdánlivě jsou ta dvě „i“ nebo „y“ nepodstatná, ale problém je právě v oné zdánlivosti.

Přibývá dnů, kdy se v Praze souběžně konají dvě, možná i tři ukrajinské akce. Právě to se stalo v pondělí 26. listopadu, kdy část Ukrajinců odešla spolu se sympatizujícími Čechy a snad i lidmi jiných národností demonstrovat před ruské velvyslanectví. Na velvyslanectví ukrajinské přišlo o to méně lidí, aby si poslechli Michala Kislického.