To, že Janu Palachovi věnovala brzy po jeho smrti báseň ukrajinská autorka Halja Mazurenko, není jediným dokladem zájmu Ukrajinců o Palachův osud. Asi žádné jiné české či slovenské jméno (kromě Dubčekova) nerezonovalo v prostředí sovětské Ukrajiny i uvnitř ukrajinského exilu výrazněji a nezůstalo přitom jen u roku 1969.

Až příliš tiše a nenápadně vyšel před několika měsíci překlad osmi krátkých, komorně laděných textů Olega Sencova, které přeložila Petruška Šustrová. Autorovo jméno je velmi známé i mimo Ukrajinu, byť se o to jen zčásti zasloužila jeho tvorba. Více se ví jak o hanebném procesu se Sencovem, tak o jeho loňské hladovce.

Tomáš Petříček, ministr zahraničních věcí České republiky Ukrajina se z:měnila na ruské bitevní pole 28. 1. 2019, 8:00, publikováno v www.ukrinform.ua

Vstupujeme do dnů, které byly před pěti lety charakterizovány mimo jiné vyvrcholením událostí, spojených nerozlučně s centrem Kyjeva a s tamním Majdanem nezávislosti. Jistě jsou tu mezi Čechy lidé, kteří vzpomínají na to, jak tehdejší události vnímali a jak velkou pozornost jim tehdy věnoval český tisk. Hodně se toho v tomto směru změnilo…

Nezávislý ukrajinský stát vznikl v roce 1918 ve dvou územních podobách. Na počátku listopadu, kdy ve východní Haliči začalo formování Západoukrajinské lidové republiky, jednoho z nástupnických států Rakouska-Uherska, měla za sebou východněji ležící Ukrajinská lidová republiky s centrem v Kyjevě téměř celý rok značně složité existence.